[PODCAST] Anarchokapitalistické zajištění práva silnějšího

Vážení čtenáři, předtím než si přečtete daný článek, prosím, zvažte, byť symbolickou, finanční podporu tomuto webu. Díky! 

[wpedon id=“149″ align=“center“]

Martin Urza v přednášce na téma anarchokapitalismu a soudnictví mluvil o zajištění soudnictví ve světě bez státu. Snažil se uvést argumenty, které by jim navrhovaný sytém podporovaly.  K čemu by to ale nakonec vedlo? Měli by lidé více svobody? Zajistila by se tím spravedlnost?

Mé jméno je Andrej Poleščuk a toto je podcast klasického liberála. V dnešním díle se podíváme na to, jaký pohled na zajištění právního systému nabízí jeden z hlavních představitelů anarchokapitalistického směru u nás.

Jedná se v pořadí o druhou moji reakci na anarchistické myšlenky. V prvním díle jsem se zabýval zjevnou neschopností ankapu zajistit obyvatelům daného území ochran před vnějším nepřítelem. Kdo jste si minulý podcast neposlechl, určitě doporučuji.

Tento podcast bude podstatně delší než ty předchozí ale i tak v nich nebude vše, co bych rád řekl, nicméně snad to pro pochopení bude stačit.

Námitky budou z pohledu klasického liberála. Mohlo by se zdát, že tento pohled bude obhajovat dnešní stav. A částečně to bude pravda. Státní systém s centralizovaným právem dává totiž mnohem větší smysl než anarchokapitalismus, který se snaží obhajovat teorii polycentrického práva. Proč? Dozvíte se dále.

K Urzově přednášce, jeho argumentům a obecně ankapové teorii soudnictví. Urza začíná přednášku poněkud nelogicky a celá teorie nepůsobí uceleně. On vlastně celé to vysvětlování bere od konce. Namísto vysvětlení, co je právo, k čemu slouží a jak by si systém představoval, začíná soudnictvím, a tím jak by mělo fungovat. Jenže je zde problém toho, že vlastně od samého počátku nevíme, na čem by měl fungovat. Na jakých základech by měl stát.

Proto jsem se rozhodl, že nebudu následovat jeho systematiku v přednáškách a článcích. Abyste měli ucelený pohled na věc, tak budu ze všeho nejdřív mluvit o právním systému, který je blízký klasickému liberalismu. Co tento systém představuje, co zajišťuje a jaký je jeho původ (ostatně jako původ moderního práva).

Dále se zaměřím na to, co říkal Urza a jaký právní systém obhajuje. Následně rozeberu argumenty, které jsou na obhajobu tohoto systému poskytovány a následně uvedu pár důsledků, který by takový systém měl (samozřejmě půjde pouze o výběr, ani zdaleka si nedělám ambice, že bych pokryl všechny možné scénáře).

Co nabízí klasický liberalismus

Klasický liberalismus nabízí centralizovaný právní systém. S omezenou mocí zákonodárného sboru vydávat špatné zákony a rozhodnutí. Tento právní systém předpokládá ústavní rozdělení politické moci mezi zákonodárství, exekutivu a soudnictví (protože jsme zatím nedokázali přijít s ničím lepším).

Ústavní systém v pojetí klasického liberalismu bude zajišťovat základní práva a svobody a bude ochraňovat základní principy právního státu. Pozor, předem chci říct, že například sociální práva za základní práva nepovažuji.

Co se rozumí základními principy právního státu? Půjde o právní jistotu a legitimní očekávání. To znamená, že člověk může být nucen pouze k tomu, co je ukládá zákon (vydaný také na základě principů klasického liberalismu – tj. po naplnění liberálních standardů, tzn. měl by projít testem univerzalizace, měl by chránit spravedlivé jednání apod).

Legitimní očekávání pak dá možnost předvídat, jak se daný člověk v konkrétním případě zachová, tj. jsou pevně stanovena pravidla. To dává výhodu například při uzavírání smlouvy, vstupování do obchodního styku apod.

Historická vsuvka

Nic z toho, co jsem napsal, není žádnou novinkou. Není potřeba znovu objevovat kolo. Centrální právo s pravidly, která jsou vynucována násilím anebo hrozbou násilí jsou historicky prověřeným modelem uspořádání společenských vztahů.

Hlavním cílem těchto vztahů je zachování míru a pokojného stavu ve společnosti. Proto také lidé tato pravidla dodržovali. Byl to pro ně takový klíč k přežití ve světě, který byl plný nebezpečí.

V malých předstátních společnostech systém těchto pravidel nebyl nijak náročný. Šlo většinou o několik norem (často náboženského charakteru), o kterých každý věděl, aniž by k tomu potřeboval mít je umístěné na kusu pergamenu anebo vyryté v kameni. Tomu odpovídal také soudní systém. Právo v té době vykládal a pozici soudce zastával, s požehnáním velitele tlupy či panovníka, místní šaman nebo „mudrc“.

 

Jak se ovšem společnost vyvíjela a vztahy byly čím dál komplexnější, docházelo také k sepisování prvních pravidel. Proto vznikl Chammurabího zákoník, Zákon 12 desek anebo Mojžíšovo desatero. To vedlo k nutnosti vytvořit nové funkce a strukturovat soudnictví a obecně právo formálnější podoby. I z toho důvodu vznikaly státní struktury (nicméně faktorů bylo mnohem víc – např. bezpečnost a boje s vnějšími nepřáteli).

Aby se společnost nerozpadla anebo neupadla do chaosu, byla vždy stanovená pravidla vynucována násilím anebo jeho hrozbou. Jedině tak mohly společnosti zachovat základní hodnoty, které jim v jejich očích garantovaly přežití. Kdyby totiž násilím vynucována nebyla, lze jen těžko předpokládat, že by docházelo k jejich dodržování, to je prostě fakt.

Anarchokapitalistický pohled

Obecně k systému

Urza a obecně ankap nesouhlasí s existencí centrálního právního systému. Mají pro to své důvody. Jedním z hlavních argumentů je rozpor s NAP (non-agression principle) a s tím související nemorálnost při výběru daní apod.

Anarchokapitalisté tedy nabízí systém polycentrického práva. Co to znamená? Znamená to, že právo nebude garantováno zákonodárcem, který by ani v anarchii neexistoval. Vzniklo by několik právních řádů, které by si navzájem konkurovaly. Pravidla stanovená těmito řády by nebyla vynucována násilím anebo jeho hrozbou.

Tyto právní řády by soutěžily na volném trhu a lidé by se nakonec přiklonily k tomu, který by nejlépe uspokojoval jejich potřeby.

Obhájci ankapu vychází z premisy, že lidé se budou chtít domluvit a vyřešit své spory mírnou cestou, protože spor mírnou cestou je levnější, násilí je podle nich prý příliš drahé. Podle mě je tato premisa nepravdivá, a proto nemůže dojít k pravdivému závěru.

Obecně k právu

Podle jakých právních řádů by se měli lidé řídit? Jak jsem před chvilkou poznamenal, záleželo by na potřebě. V ankapu jsou dvě možnosti. Buď se lze řídit podle zvykového práva, kde by pravidla nastavovali soudci při každém vyřešení sporu, anebo by pravidla nastavovali soukromé struktury. Tzn. firmy, které by poskytovaly soudní služby, dále by právo tvořili odborníci, lidé z praxe apod.

Urza ve své argumentaci říká, že bude záležet na lidech, jakou metodu právních systému si vyberou. Někdo bude chtít zvykové právo, někdo bude chtít mít firmou deklarované právo, někdo bude chtít kombinaci obojího.

Urza následně říká, že takové právní systém, kde nedocházelo k vynucování pravidel násilím, existoval a existoval paralelně ke státu, který nebyl schopen zajistit práva. Jako příklad uvedl kupecké právo v Anglii ve středověku a využívání arbitrážní a rozhodců.

Říká, že takový systém může vzrůst odspoda. Zapomíná ale přitom, že i náš systém na požadavek ústavy a zaručení práv, odspoda vznikl.

Odstranění jednotného právního řádu

Pojďme si tedy tyto argumenty rozebrat. O co všechno odstraněním jednotného řádu přijedeme? Předně zmizí ochrana základních práv, zmizí právní jistota a legitimní očekávání. V podstatě dojde k odstranění záruk stability a předvídatelnosti právního jednání.

To znamená, že bude značným způsobem ztížena schopnost plánovat své obchodní aktivity a vstupovat do obchodních vztahů, ale o tom zakrátko.

Velký problém bude představovat i to, kdo pod jakou bude spadat jurisdikci. Je totiž velmi důležité si uvědomit, že právní vztahy mezi jednotlivci nevznikají pouze na základě smluv. Celá ankap obhajoba se totiž zaobírá pouze jednou částí práva, totiž práva soukromého smluvního.

Nahrazení veřejného práva

Jak se ovšem nahradí oblast veřejného práva, např. práva trestního? Podle jakých pravidel se bude rozhodovat? Lidé z různých komunit totiž mohou spadat pod naprosto odlišné hodnotové a soudní systémy. Tam kde se jednání v jedné komunitě trestá, se trestat nemusí. Může se velmi jednoduše stávat, že právní pravidla jiných skupin se nebudou uznávat.

A nyní můžeme ignorovat argumentaci, že porušením NAPu bude člověk automaticky spadat pod jurisdikci toho, jehož práva byla porušena. Nebudou existovat objektivní a jednotná kritéria pro to, kdy k porušení práva došlo a ani samotný NAP nebudou všichni dodržovat.

Nehledě na to, že v oblasti trestního práva nebude existovat nic jako záruky spravedlivého procesu (vzhledem k odlišným hodnotám). Procesy v trestním právu tak mohou probíhat minutovým soudem a pouhým přečtením rozsudku, jak to bylo v době SSSR za Lenina a Stalina.

A toto je pouze část problémů s veřejným právem.

https://www.liveinternet.ru/users/irena_69/post210476150

Narušení soukromoprávního jednání

A důsledky neexistence legitimního očekávání a právní jistoty, stejně jako soukromoprávních principů naruší i obchodní vztahy.

Modelová situace. Dva podnikatelé by teoreticky chtěli uzavřít smlouvu. Oba však pochází z různých oblastí s různými právními a společenskými hodnotami. Nejdříve tedy mezi nimi vznikne vůle uzavřít kontrakt. Ten by chtěli uzavřít podle hodnot svého společenství.

Jenže ty jsou natolik odlišné, že znemožňují jednoduchou dohodu. Budou muset dělat velké ústupky a kompromisy. Až se dohodnou na přibližném znění smlouvy, která bude pro oba představovat jakžtakž výhodné jednání, budou muset přistoupit k pojistce. Tedy najít si soudce, který bude nabízet právní řád podle jejich hodnot. To bude velmi obtížně, nicméně nemožné. A i tam budou muset dělat velké ústupky.

Zatímco tedy by běžné uzavření smlouvy trvalo několik hodin max. dní, zde může trvat nepoměrně déle, což přivede ke zbytečným průtahům a váznutí obchodního jednání. Způsob vstupování do právních vztahů bude v anarchii značně neefektivní.

„Takový systém dříve existoval“

Obhájci ankapu říkají, že polycentrické systémy dříve fungovaly nezávisle na státu. Ano, nikdo nezpochybňuje to, že se paralelně vyvinulo např. kupecké právo anebo že ve středověku byly různé decentralizované normy pro města, venkov a církev.

Uniká jim však jedna naprosto podstatná skutečnost. Tyto normy se vyvíjely vedle státu. To, jak vznikly, jak se dodržovaly a jak se vynucovaly, na to vše měl vliv existující stát a role panovníka jako suveréna s monopolem na násilí.

„Co by zabránilo tomu, aby podvodníka zabili a majetek rozprodali?“

Proč uvádím tento argument? Proto, že není jediný důvod se domnívat, že by se kupecké právo vyvíjelo tak, jak se vyvíjelo bez státní autority. Lze si totiž položit jednou otázku. Co by zabránilo kupcům, aby podvodníka zabili a jeho majetek a rozprodali? Nic.

Právě existence suveréna, který mohl jako jediný vykonávat hrdelní právo, zabránilo násilí. Zde bych rád podotkl, že neplatí argument o tom, že násilí a války jsou drahé. Není to pravda. Násilí, zejména mezi jednotlivci a skupinami je ve skutečnosti laciné. To, co z něj udělalo drahou záležitosti je stát, resp. potřeba společnosti bránit hodnoty jako je lidský život a majetek.

Lze tudíž jen těžko předvídat a vlastně i předpokládat, že by bez státu a obecně organizované hierarchické struktury, vznikl nenásilný systém s dobrovolně plněnými normami práva. Ostrakizace byl totiž jediný nástroj, který mohli kupci využít, aby mohli zloděje k něčemu donutit.

https://www.historic-uk.com/HistoryUK/HistoryofEngland/Wool-Trade/

Arbitráže mohou nahradit centrální systém

Předem chci říct, že nemohou. Resp. mohou jen v některé oblasti práva. Urza a další anarchokapitalisté totiž dělají tu samou chybu jako s kupci.

Je však nutné říct, že arbitráže jsou opravdu nástrojem, který se využívá a mnohdy může být rychlejším. Stejně tak Urza říkal, že je pro lidi je vždy lepší se domluvit a že k tomu budou lidé směřovat, aby tak ušetřili své zdroje, což už jen ze zkušeností se soudními procesy, můžeme říct, že není pravda.

Arbitráže mohou být rychlejší a to hlavně pro jejich specializaci na určitou oblast práva a mnohonásobně menší počet sporů, které musí řešit.

Abych se vrátil k chybě, které se ankapu v tomto argumentu dopouští. Lidé arbitráže využívají proto, že rozhodnutí v arbitráži anebo rozhodčím řízení může samo o sobě působit jako exekční titul. To znamená, že po rozhodnutí a následném neplnění protistrany se můžete sebrat, zajít za exekutorem a ten pro vás pohledávku z pozice státní moci vymůže.

Znovu, lze si jen těžko představit situaci, kdy lidé využívali k řešení sporu nástroj, na základě kterého by nemohli vymoci své nároky. A nelze tudíž vůbec předpokládat a předvídat, jakým směrem by se takový právní systém vyvíjel.

Samozřejmě, mluvit by se dalo o mnoha dalších věcech, bylo by to však velmi na dlouho a tolik prostoru nemám.

https://www.youtube.com/watch?v=9dUi_phYXrY

Důsledek – legální otroctví

Chci se proto zaměřit na poslední část tohoto podcastu a sice uvést některé konkrétní důsledky, které by takový systém měl.

Jedním z nich by byl vznik legální otroctví. Připomeňme si, že ankapu nejsou žádná pojistky typu základních práv a svobod. Nejsou v něm pojistky plynoucí z principu soukromého práva. Nejsou zde žádné trestní předpisy. Lidé s největší pravděpodobností vyznávají naprosto odlišné hodnoty.

Není to však tak, že by obhájci ankapu neuznávali lidská práva. Veškerá lidská (základní) práva odvozují od práv vlastnických. Pracují s tím, že jsou vlastníky svého těla a každý neoprávněný zásah do něj by znamenal zásah do vlastnických (základních) práv, která mají absolutní povahu.

Pojďme si tedy představit následující situaci. Za dítětem ve věku 13 – 14 let přijde bohatý člověk, který dítěti nabídne velkou sumu peněz za to, že za rok nebo za dva dítě přejde do jeho otroctví, tedy kompletní převod vlastnického práva k tělu. Dítě s vidinou krátkodobě skvělého života takovou smlouvu podepíše.

V dané smlouvě je uvedeno, že soudit bude ten a ten soud, o kterém je známo, že takovým lidem jde na ruku. Spravedlnost totiž bude statkem na trhu a není jediný důvod se domnívat, že by poptávka po špatných rozhodnutích taky nevytvořila nabídku. Zvlášť v systému, kde by organizované struktury otrokářů tento soud platily. Danému soudu by bylo jedno, jakou má reputaci.

Podle mého názoru, by totiž ani zdaleka nemuselo platit, že lidé budou chtít pouze soudy, které budou chránit spravedlivé vztahy a že záruka ztráty reputace bude dostatečnou pojistkou. To je spíše něco z kategorie wishful thinkng.

Abych se však vrátil k otroctví. Uběhne nějaká doba a otrokář si pro dítě přijde. To bude namítat, že nevědělo, k čemu se upisuje. Otrokář podá na dítě žalobu k soudu a samozřejmě ho vyhraje. Dítě bude muset být otrokem.

A nejde přijmout argument Rothbarda, že nejde prodat budoucí práci. Zde totiž smlouvy není práce ale převod vlastnického práva ke svému tělu. Je to dovedení ankapu do důsledků. A vzhledem k tomu, že nebudou existovat žádné ústavní ani soukromoprávní pojistky, nebude ani žádná možnost, jak právní jednání zneplatnit.

Tento příklad není vycucaný z prstu. Jen trocha historie ze starověkého Římu. Podobný příklad, akorát s jiným závěrem se tam odehrál. A odehrál se tak proto, že ať byl Řím, jaký chtěl, veřejné soudy mohly rozhodnout v rámci pochopení obecné spravedlnosti. Nic takového v ankpu nebude.

V čem se tedy systém ankapu morálnější než donucení k dodržování norem? Doufám, že mi to někdo z jeho podporovatelů vysvětlí.

http://www.italoamericano.org/story/2015-5-18/slavery-rome2

Pojistky a závěr

Žádné pojistky proti zneužití systému v ankapu nebudou. Bude zde platit právo silnějšího a mocnějšího. Ten, kdo bude mít víc zdrojů, bude moci ovládat i největší část území, podobně jako tomu ve zmíněném Římě při uchopení moci patricijskými rody.

Nelze očekávat, že lidé budou mít na srdci dobro ostatních, jak to třeba naivně předpokládal Barnett. Ne bez toho, aniž by se odstranily mocenské ambice. Padnou zábrany při použití násilí, jehož náklady se mnohonásobně sníží. Lidský život nebude příliš znamenat. A nejsou to žádné katastrofické scénáře od stolu bez hlubšího opodstatnění ale zkušenost z historie.

Jsem přesvědčený o tom, že takový systém práva nemůže fungovat. Podíváme-li se na to, co říká kulturní antropologie a etnologie, můžeme říct, že lidé budou i nadále tvořit hierarchie a organizované struktury, které přivedou k centralizovanému systému práva.

„Pokud to nejhorší, co se může stát, je návrat státu, proč nezkusit anarchii?“

Obhájci ankapu by řekli, že jestli je nejhorší to, že znovu vznikne stát s centralizovaným právem, pak proč nezkusit anarchii. No třeba proto, že vzniklý stát nemusí ani zdaleka navazovat na staré pořádky či nějaké liberální hodnoty. Může to být stát, který bude postaven na násilí, pošlapání práv a obecně zničení hodnot svobody.

Samozřejmě, to nejsou ani zdaleka všechny argumenty, které by bylo možné proti polycentrickému právnímu systému anarchie namítnout. To vše by spíš dávalo na delší odborný článek.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.