Warning: Declaration of YOOtheme\Theme\Wordpress\MenuWalker::walk($elements, $max_depth) should be compatible with Walker::walk($elements, $max_depth, ...$args) in /data/e/6/e6758a03-abda-4087-ad54-4f8bd49895a9/polescuk.cz/web/wp-content/themes/yootheme/vendor/yootheme/theme/platforms/wordpress/src/Wordpress/MenuWalker.php on line 8

Appeasement se vrací aneb co s Ukrajinou?

Macron, Putin and Merkel, 2017/7/8, photo credit: Пресс-служба Президента РФ, source: http://www.kremlin.ru/events/president/news/55010/photos

Výměna zadržených

Rusko a Ukrajina si vyměnili zadržené osoby. Mezi ty, koho Rusové vydali, patří režisér Sencov anebo desítky ukrajinských námořníků. Všechny tyto osoby Moskva zadržela, aniž by měla právo a měla tak dobrou výchozí pozici pro vyjednávání.

Výměnu zadržených okomentoval americký prezident Trump, který ji označil za „obrovský krok směrem k míru“ a poblahopřál oběma zemím.[1] Pomineme-li to, že blahopřát agresorovi k tomu, že získal, co chce, uvidíme ve vyjádření Trumpa něco víc. Udělejme si pár kroků zpět a podívejme se na větší obrázek situace na našem kontinentu.

 

Shovívavá politika

 

Shovívavá politika vůči Kremlu se stále více objevuje ve vyjádřeních předních evropských lídrů. Příkladů se dá uvádět spousta. Od Německa, které dokončuje stavbu plynovodu Nord Stream 2, přes adoraci (dnes již bývalého) ministra vnitra Itálie Salviniho, po komentáře francouzského prezidenta Macrona.

Zatímco slova Salviniho o zrušení sankcí či stavba plynovodu v Německu jsou poměrně konstantní záležitostí a bezohledností vůči středovýchodní Evropě, výzvy a vize Macrona mohou někoho překvapit.

„Vytlačit Rusko z Evropy by bylo strategickou chybou,“ prohlásil francouzský prezident ve své řeči na konci srpna.[2] Dodal také, že nové sankce proti Ruské federaci nejsou v zevropském zájmu. Delší dobu se spekuluje o tom, že Rusko znovu pozve do uskupení G-7, tedy mezi nejvyspělejší ekonomiky světa. Objevila se dokonce informace, že to byl právě nápad Macrona, který to navrhl Donaldu Trumpovi.

 

Změna po volbách

 

Je to nový trend, který se v Evropě objevil po ukrajinských prezidentských a parlamentních volbách. Ukrajinský prezident Zelenskyj vystavěl svoji kampaň na ukončení války na Donbase. Výměna zajatců byla prvním předpokladem. A ukončení války, či alespoň zmrznutí konfliktu, to je něco, na co některé evropské země netrpělivě čekají.

Protiruské sankce, které evropské státy zavedly jako reakci na bezprecedentní porušení mezinárodního práva (anexe Krymu, vojenská agrese na Donbase), totiž překáží obchodu. Minimálně tomu otevřenému.

Tak lze mluvit o naprosto schizofrenním postoji Berlína. Ten na jedné straně vyzývá Rusy k dodržování mezinárodního práva (a snaží se je trestat sankcemi). Na druhé straně s nimi staví plynovod, který ohrozí energetickou bezpečnost středo a východoevropských zemí.

Více než nepatřičně přitom působila návštěva německého ministra zahraniční Heiko Maase v Rusku před výročím uzavření paktu Molotov-Ribbentropa. Na twitteru německého ministerstva zahraničí byly fotografie dvou delegací a vyjádření podpory narůstajícímu obchodu mezi dvěma zeměmi.

Takový komentář ovšem není nic nového. Německo tohle pokrytectví předvedlo před lety při jednání s Rusy o Nord Streamu 2, kdy řeklo, že si je vědomo právních problémů, které plynovod představuje, ale je ochotno v jeho výstavbě pokračovat. [3]

Že Německo nemíní měnit vytýčený směr, potvrdil i předseda Bundestagu Schaublle. Ten se sice vyjádřil, že chápe, že důvěra v Německo byla spoluprací s Ruskem narušena, nicméně rušit projekt plynovodu by bylo z evropského hlediska nesmyslné.

Novou rétoriku, kterou si evropští partneři Ukrajiny vybrali, nejnověji potvrdil například finský minstr zahraničí Haavisto.[4] Evropa by prý měla s Rusy vylepšit vztahy, aby na kontinentu bylo bezpečněji.

Lze očekávat, že na tuto změnu rétoriky bude reagovat i samotná EU. Na post vysokého komisaře pro zahraniční věci je totiž jmenován Josep Borrell, ministr zahraničí socialistické španělské vlády. O tom jsem mj. napsal samostatný článek po návštěva Sergeje Lavrova ve Španělsku.[5] Právě jeho vláda udělila povolení ruským vojenským lodím kotvit ve svém přístavu v Ceutě, byť je i NATO vyzývalo, aby to nedělali. [6]

 

Co s Ukrajinou?

 

V tomto novém postoji se už Ukrajina nejeví tolik jako spojenec, ale spíše jako překážka v obnovení plnohodnotných vztahů s Ruskem. A proto bude potřeba ten problém vyřešit co nejrychleji. Klíčovou roli pak bude mít právě francouzský prezident Macron.

Vyjednávání o ukončení války na Donbase se bude znovu odehrávat v normandském formátu, tedy mezi zástupci Francie, Německa, Ukrajiny a Ruska. Hlavním bodem tohoto vyjednávání bude implementace druhé Minské dohody, kterou si však Kyjev a Moskva vykládají zcela jinak.

Aby Rusko nepřišlo o vliv v jim okupovaných regionech východní Ukrajiny, nepřistoupí na ukrajinský výklad dohody. A v tomto bodě vstoupí do hry Berlín a Paříž, kteří potřebují co nejrychlejší ukončení konfliktu a zrušení sankcí za Donbas, které Rusy nejvíc bolí.

Pokud se Rusům povede prosadit svoji verzi výkladu dohody a Macron spolu Merkel s podpoří iniciativu zrušení protiruských sankcí, dostaneme se do bodu, ve kterém jsme se nacházeli zhruba v na jaře roku 2014. Kreml bude fakticky rehabilitován, získá moc nad Ukrajinou a i přes pětileté čekání získá to, co chce.

 

Rozložení sil

 

Takové je nyní rozložení sil. V Evropě převládá nové vlna appeasementu vůči režimu, který svojí politiku staví na agresivitě, dobyvačnosti a revanšismu, a jehož vládní elita čerpá inspiraci u fašistických filosofů Iljina, Prochanova či Dugina.

Situace velmi připomíná vývoj po rusko-gruzínské válce v roce 2008. Tehdy přišel na řadu restart vztahů, který inicioval prezident Obama. Odměnou mu pak byla agrese vůči Ukrajině. Pokud francouzský prezident Macron vybízí k dalšímu restartu, nelze to však považovat za nic menšího než obrovský hazard s bezpečností na kontinentu.

Pokud si Kreml bude jistý, že ani po anexi Krymu a zabití 13 000 Ukrajinců nepřichází adekvátní reakce, může riskovat mnohem víc. Za nejzranitelnější místo považuji baltské státy (členy NATO). V Estonsku či lotyšské Latgalii se totiž jednoho dne mohou objevit zelení mužíčci ne nepodobní těm krymským.

Jestliže tito mužíčci budou úspěšní (a žádosti zmíněných zemí vůči spojencům neúspěšné – zejména v aplikaci čl. 5 Washingtonské smlouvy), může se také velmi snadno stát, že záruky kolektivní obrany se rozplynou a Severoatlantická aliance bude postrádat smysl. Důsledky takového vývoje si raději ani nechci představovat.

Vstřícná prohlášení směrem k Moskvě jsou součástí velké hry. Appeasement, který nyní zejména Francie a Německo předvádí je velmi podobný tomu, který předváděla Francie a Velká Británie před vypuknutím druhé světové války. Když někdo říká, že musíme s Rusy spolupracovat pro bezpečnost v Evropě, zve vlka, aby ochránil ovce.

Dnešní Rusko je bezpečnostní hrozba. Pokud mu nyní ustoupíme, budeme toho litovat.


Vážení čtenáři, pokud se Vám líbí obsah tohoto blogu, zvažte jeho finanční podporu, která přispěje k jeho dalšímu rozvoji a zkvalitnění. Využít můžete QR kód anebo převod na účet č. 2535334153/0800. Díky!

 


[1] https://www.cnbc.com/2019/09/07/russia-ukraine-swap-prisoners-drawing-praise-from-president-trump.html

[2] https://www.france24.com/en/20190827-france-macron-ambassadors-speech-new-economic-order-diplomacy-foreign-policy?fbclid=IwAR2a4LJe0iqEVqgT3CM166-HmIe8G_hpk7mysHwP-c1o1H45p7yW1y91qJU

[3] Zde je dobré zmínit, že za stavbu South Streamu hrozila Komise Bulharsku řízením o porušení práva.

[4] https://www.ft.com/content/ffa75a2c-ce54-11e9-99a4-b5ded7a7fe3f?fbclid=IwAR3SaC6hFxPPEmFTVIbZpZ9EXH24zMMjCFXoPpCMfSpmCmtmVTZCyUiWgsk

[5] https://polescuk.cz/hruba-pasivita-zapadu-aneb-na-cem-domluvili-madrid-a-moskva/

[6] https://www.theguardian.com/world/2016/oct/26/spain-russian-warships-refuel-aleppo-bombing-ceuta-syria