Autocenzurou k ochraně citů věřících: případ Rakouska

Reading Time: 6 minutes

Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) nemile překvapil. Potvrdil totiž, že trest za rouhání může být v demokratické společnosti ospravedlnitelný. Co se stalo a jaké to může mít důsledky?

Historie případu

V roce 2009 se v Rakousku pod záštitou strany Svobodných, pořádaly semináře na téma islámu. V něm vystupovala žena, v rozsudku ESLP pod zkratkou E.S. Ta na jednom z pořádaných seminářů pronesla několika vět na adresu proroka Mohameda a jeho sňatku s Aishou. Tehdy šestiletou holčičkou.

Ve věku devíti let mělo být manželství mezi ní a tehdy více než padesátiletým Mohamedem konzumováno. Tedy, že došlo k pohlavnímu styku.

Na onom semináři, který byl pořádán nejen pro členy a příznivce Svobodných, byla v přestrojení žurnalistka časopisu N. Daný časopis poté podal podnět k rakouské policii, která začala paní E.S. vyšetřovat. Po výslechu došlo ze strany státního zástupce k obžalobě pro dopuštění se trestného činu podněcování k nenávisti.

Jak proces postupoval a vycházely najevo další skutečnosti. Došlo také ke změně kvalifikace trestného činu. Jednání paní E.S. bylo kvalifikováno jako rouhání dle § 188 rakouského trestního zákoníku (byť značení trestného činu nenese přímo název rouhání, de facto jim je). Tento trestný čin spadá do kategorie trestného jednání proti náboženského míru a klidu zemřelých.

Jako skutková podstata je následující:

„Kdo veřejně opovrhujenebo se posmívá osobě nebo věci, která tvoří předmět uctívánív tuzemsku existující církve nebo náboženské společnosti, nebo nauceo víře, zákonem připuštěnému zvyku nebo zákonem připuštěnému zařízenítakové církve nebo náboženské společnosti za okolností, za nichž jeho chováníje způsobilé budit oprávněné pohoršení, trestá se trestem odnětí svobody až našest měsíců nebo peněžitým trestem do 360 denních sazeb.“

§ 188 Rakouského trestního zákoníku

V čem spočíváno rouhání?

Soud došel k závěru, že došlo k trestnému činu na základě následujících vyjádření paní E.S. Ta prohlásila, že Mohamed to „rád dělal s dětmi“. Označila ho za pedofila a warlorda, který měl spoustu žen a protože měl spoustu žen, nepřipadalo ji v pořádku, že se rozhodl mít sex s devítiletou dívkou.

Zároveň prohlásila, že by Mohamed neměl být vzorem, kterého by si muslimové měli cenit. Rozhodně by se tak nemělo dít vzhledem ke standardům, které dnes máme, a dle kterých je sex s takto mladými dětmi zakázaný. Jednání Mohameda podle paní E.S. odporuje demokracii a naším hodnotám. Dle ní zdaleka nejde o dokonalého člověka.

Rakouský soud prvního stupně vypíchl dvě hlavní myšlenky, které podle něj naplnily skutkovou podstatu trestného činu rouhání. Zaprvé nařknutí Mohameda z pedofilních sklonů. Zadruhé prohlášení nenásledování Mohameda.

Argumenty soudů

V prvním stupni

V prvním stupni se tedy soud rozhodl zaměřit zejména na údajné pedofilní sklony proroka. V něm konstatoval, že nic nenasvědčuje tomu, že by Mohamed byl pedofilem. Tím je prý ten, kdo má zájem o předpubertální až pubertální děti. V tomto případě tak o něm údajně mluvit nelze.

Brát si předpubertální děti totiž patřilo k tehdejší době. Údajně to pak nebyla doména pouze islámu, ale i Evropy, kde vládnoucí rody běžně domlouvaly sňatky nezletilých a předpubertálních dětí.

Z toho soud dovodil, že nařknutí Mohameda z pedofilie není v pořádku, protože se ví, jak společnost k takových lidem přistupuje. Jde o ostrakizaci a vyčlenění, které může způsobovat újmu a rozhořčení.

Soud dále argumentoval tím, že jednání paní E.S. mělo čistě provokativní charakter. To prý není v demokratické společnosti přípustné. Takové dehonestování totiž může vést ke zraňování pocitů věřících a ke vzájemné netoleranci.

Po odvolání

Proti rozhodnutí soudu prvního stupně se paní E.S. odvolala, ale rovněž bezúspěšně. Odvolací soud totiž potvrdil to, co řekl soud prvního stupně. Dodal také, že slova, která byla pronesena na adresu proroka Mohameda, byla špatná a měla útočný charakter. A i kdyby se ukázaly být pravdou, pak to na jejich útočném charakteru nic nezmění.

Dovolání

Po tomto rozhodnutí došlo k dovolání před Nejvyšší soud. Tento soud potvrdil předchozí rozsudky. Přidal rovněž několik argumentů navíc.

Nic prý nenasvědčuje tomu, že by Mohamed měl být pedofilem. Není patrné, že by někdy projevil zájem o děti.

Slovo děti pak bylo zdůrazněno, protože paní E.S. mluvila v souvislosti s pedofilií v množném čísle. Odmítnutí dovolání pak soud odůvodnil také tím, že potrestání je z hlediska újmy na citech věřících legitimní.

Ze strany E.S. prý nemělo jít o snahu přispět k veřejné debaty o tématu sňatků a pohlavního styku s dětmi. Potrestání je navíc přiměřené, protože odsouzená měla zaplatit částku €480 (€4 denně po dobu 120 dní).

ESLP

Po všech těchto tahanicích došlo k žalobě ne ESLP, kterou E.S. prohrála. Soud pro lidská práva přijal argumentaci rakouských soudů a de facto řekl, že v případě posuzování možného zasažení citů věřících, jsou domácí soudy pro posuzování lépe připraveny.

Argumentace paní E.S.

Argumentace odsouzené byla v podstatě pořád stejná. Točila se zejména kolem ne úplně morálního jednání ze strany Mohameda. Namítala, že označení pedofilie nebylo myšleno striktně ve smyslu sexuální orientace proroka. Naopak, myslela tím obecné chápání tohoto pojmu společností.

Doba temna pro svobodu slova?

Potvrzením předchozích rozsudků Evropským soudem pro lidská práva je skutečně na místě ptát se, jestli nepřichází temná doba pro svobodu slova.

Je potřeba se touto otázkou zajímat nejen ve vztahu existence tohoto trestného činu rouhání ale také přístupu státu, resp. soudů, k jeho užívání. Celkově zhodnocení soudů a jejích argumentace stojí na vodě a je dost vágní.

Za zmínku stojí hned několik bodů.

Přehnaný formalismus?

Zaprvé, soud naprosto nepochopitelně lpěl na naplnění definice pedofil. Ano, podle odborné definice jde o sexuální preferenci vůči dětem předpubertální až pubertálního věku. Nicméně jak správně poznamenala odsouzená E.S., širší společnost chápe tento pojem spíše jako nepřijatelný sex dospělého s dítětem.

Vyznělo by lépe, kdyby paní E.S. označila Mohameda za někoho, kdo pohlavně zneužil devítiletou holčičku? Z mého úhlu pohledu to totiž nebude působit velké rozdíly.

Dvoji standard?

Soud v daném rozsudku totiž nastavil dvojí standard v otázce hledání účelu. Na jedné straně totiž hledal účel a úmysl vět vyřčených paní E.S., a sice poškodit věřící islámského vyznání. Na druhé straně se naprosto nepochopitelně nesnažil hledat smysl ve výroku: „Mohamed je pedofil, protože měl sex s malým dítětem“.

Pokud by totiž byly tyto standardy aplikovány stejně, musel by dojít k závěru, že úmyslem bylo zdůraznit morální selhání člověka, kterého jako dokonalého uctívají téměř dvě miliardy lidí.

Rakouské soudy se rovněž při posuzování otázek možné pedofilie nezabývaly celým sdělením paní E.S. Samotný sňatek s dítětem v té době prý byl standardem tehdejší doby. A to nejen v Arábii ale také v Evropě.

Tímto ovšem došlo k použití argumentu red herring, tedy klasický „a u vás zase bijete černochy“. Rovněž se nezohlednil celý výrok o sexuální styku s dítětem, protože ten hraje v celém sdělení kritickou roli. Odsouzená totiž netvrdila, že vzít si dítě v 7. století je samo o sobě aktem pedofilie.

Může fakt urazit?

Zadruhé by se za šokující dal považovat výroku soudu odvolacího. Ten došel k závěru, že by šlo o útok ze strany paní E.S., i kdyby bylo pravdou, že si Mohamed vzal šestiletou holčičku a v jejích devíti letech s ní měl sex.

Pokud bychom přistoupili na takovýto závěr, znamenalo by to, že by byla vyloučena jakákoliv diskuze a kritické myšlení obecně. Neumím si totiž představit situaci, ve které bychom připustili, že fakta zraňují. Ta totiž zraňovat nemohou, ony prostě existují nezávisle na vůli toho, koho se zrovna týkají.

V takovém případě by šlo pouze o postoj. Buď se takový člověk smířil s tím, že to tak je. Anebo by jeho existenci popíral a odvolával se na pocity. V konečném důsledku by to byl pouze jeho vnitřní boj, který by se ovšem nesměl dotýkat vnější sféry ostatních.

Je proto potřeba ještě v zárodku odmítnout teze, že fakta zraňuji, a proto bychom je neměli říkat.

Došlo skutečně k rouhání?

Na to navazuje třetí bod. Ať čtu skutkovou podstatu trestného činu dle § 188, stále nechápu, jak mohlo dojít k jejímu naplnění. Z prohlášení, která soudy považovaly za trestné, totiž nevyplývá ani opovrhování, ani posmívání se osobě, která je předmětem uctívání či náboženství.

I kdyby formálně nešlo prokázat, že Mohamdem byl pedofil, je přeci zcela evidentní, že úmyslem paní E.S. bylo poukázat na možné pohlavní zneužití dítěte prorokem. To je totiž jádro sdělení. Všechny ostatní závěry a konstatování o tom, že by Mohamed neměl být nespornou modlou, z něj totiž vyplývají.

Pokud tedy k onomu sexuálnímu styku došlo a islámské zdroje tomu napovídají, je zcela nepochopitelné, jak může poukázání na fakt působit opovržlivě či posměšně.

Politická proměnná rozhodnutí

Začtvrté. Celé to rozhodnutí vypadá, jako kdyby mělo politický motiv. Je nepochopitelné, že ve 21. století máme takový trestný čin jako rouhání. Zvlášť v zemi, která se prezentuje jakožto země sekulární.

I když, čert to vem, klidně ať tam je, ale maximálně jako obsolentní ustanovení, které podléhá zrušení.

Je nepřijatelné, aby soud zdůvodňoval svá rozhodnutí strachem o emoce určité náboženské komunity a možné nepokoje, které by mohly v případě kritiky určitého náboženství vyplynout.

Západní civilizace by nikdy nedosáhla takové míry práv a svobod, kdyby se každý autocenzuroval, aby tím nezranila náboženské cítění ostatních. Naopak. Svoboda slova je tu od toho, aby docházelo k soutěži myšlenek. Někdy nepříjemných, někdy provokativních.

Nesmíme se dostat do stavu, kdy něco nebudeme kritizovat, protože to někoho uráží. Zvlášť v situaci, kdy může být kritika na místě.

Ani islámská komunita nestojí nad těmito principy. Jejich samotné zdroje totiž naznačují, že Mohamed měl pohlavní styk s devítiletou dívkou. Tím se dle západních zásad dopustil pohlavního zneužití.

Závěr

Rozhodnutí soudů je z mého úhlu pohledu špatné. Jak po stránce argumentační, tak po stránce dopadů na svobodu slova. Dokázal bych přijmout to, že rakouské soudy přes zjevný strach ze své muslimské komunity užijí paragraf o rouhání (i když s těžkým srdcem).

Nedokážu však přijmout, pokud je v tom podporuje Evropský soud pro lidská práva, když je zjevné, že vývoj ve světě vede spíše k opačnému trendu, tedy rušení trestnosti takového jednání. Což dokonce před pár dny v referendu učinili silně katolicky založení Irové.

Členové náboženských skupin by si měly uvědomit, že nestojí nad právem. Mohamed není nedotknutelnou modlou a podléhá kritice. Muslimové, kteří v Evropě žijí a chtějí respektovat západní hodnoty (v tomto konkrétním případě svobodu slova), by se s tím měli smířit. Pro Evropany, kteří nejsou muslimy, nemůže být cestou autocenzura. Na to jsme ušli až příliš velký kus cesty a položili příliš mnoho životů.


Přátele, pokud se Vám mé blogy líbí, zvažte, prosím, jeho finanční podporu. I malá částka přispěje k jeho dalšímu rozvoji, díky!