Boj EU proti ruské propagandě, téměř rok poté

Reading Time: 3 minutes

Před několika měsíci jsem napsal článek o navyšování rozpočtu tzv. EU East  Stratcom TaskForce. Jde o pracovní skupinu, založenou v roce 2015, která má na starosti primárně tři věci.

Zaprvé, jde o strategickou komunikaci EU v rámci programu Východního partnerství. Zadruhé jde o snahu EU při podpoře zachování svobody mediálního prostoru v daných zemích. A zatřetí jde o boj s ruskou propagandou.

Třetí úkol považuji také za úkol nejdůležitější. Proč? Protože jde de facto o jedinou koordinovanou snahu EU v boji s informační částí ruské hybridní války.

Tato pracovní skupina byla založena v roce 2015 a spadá přímo pod Vysokého představitele pro zahraniční politiku EU. Tedy jakéhosi ministra zahraničních věcí. Tím, resp. tou je Italka a krajní socialistka Federica Mogherini, o které jsem psal zde.

Mogherini se netají svým chladným, až zamítavým postojem k dané pracovní skupině. I po žádosti několik členských zemí, nebyla s to navýšit dané skupině rozpočet. Iniciativy se proto musela chopit Evropská rada, konkrétně její předseda Donaldu Tusk, a některé členské státy.

Nakonec bylo rozhodnuto, že se rozpočet East Stratcomu zvýší na jeden milion eur ročně a to v letech 2018 – 2020.

Co se tedy od té doby změnilo? A změnilo se vůbec něco? Pojďme se na to podívat.

Zima a jaro 2018                      

Na jaře tohoto roku se část pracovní skupiny dostala do poměrně značných problémů. EUvsDisinfo (tak se skupina bojující proti ruské propagandě nazývá) se dopustila několika chyb a nesprávně označila tři zprávy holandských médií za dezinformace.

Vše mířilo k soudnímu sporu, než pracovní skupina svoji chybu napravila.

Na jaře se rovněž holandský parlament pokusil vyvinout tlak na zrušení EUvsDisinfo. Zaúkoloval proto ministryni vnitra, aby přesvědčila unijní kolegy, aby danou skupinu rozpustili. V tomto případě se jim to však nepovedlo a iniciativa skončila ve slepé uličce.

Několik právníků se rovněž pokoušelo obrátit na unijního ombudsmana. Hlavními námitkami byla neprůhledná metodologie týmu při fact-checkingu a vyvracení dezinformací. Tento případ se nedostal mezi širší veřejnost a vyzněl na prázdno.

Stále stejné problémy

Jak můžeme z tohoto shrnutí vidět, v boji s ruskou propagandou se situace ani zdaleka nezlepšuje, spíše naopak.

Troufám si tvrdit, že za problémy s možnými přešlapy mohou nedostatečně vynaložené zdroje. Musíme si uvědomit několik zásadních nedostatků, které Unie ani po třech letech nebyla schopna odstranit.

Špatné zařazení

Zaprvé je skupina nevhodně zařazená. Její primárním cílem není boj s ruskou propagandou. Jde o strategickou komunikaci, tedy využívání tzv. bílé propagandy k vylepšování jména Unie v zemích Východního partnerství (Bělorusku, Ukrajině, Gruzii, Arménii).

Vyvracení dezinformací a vlastně vstup na informační bojovou frontu je tak pro Unii jakýmsi druhořadným a možná třetiřadým úkolem.

Nedostatek zdrojů

Z toho plyne i nedostatečné finanční a personální zázemí. Milion eur se sice někomu může připadat jako docela vysoká částka. Na druhou stranu je ovšem potřeba uvědomit si, jaké částky vynakládá náš protivník.

Kreml na informačních operacích nešetří. Jen na RT dává více než jednu miliardu dolarů, což je tisícinásobek toho, co vynakládá EU.

Zatímco v pracovní skupině může pracovat několik jednotek až desítek lidí, Kreml nemá problém se zaměstnáváním tisíců „novinářů“ a propagandistů.

Můžete si tedy představit existující nepoměr vkladů i výnosů.

Není vůle

Ze strany Komise není patrná vůbec žádná vůle k nápravě problémů, byť Společná zahraniční a bezpečnostní politika spadá pod její výlučnou unijní pravomoc.

Federaci Mogherini jen těžko skrývá své sympatie k režimu nynějšího ruské prezidenta. Jean-Claude Juncker pro změnu nejednou vyzýval k normalizaci vztahů s nynější Ruskem a označil Vladimíra Putina za svého přítele.

A aktivitu kromě několika členských zemí nikdo další nevyvíjí.

Společná obrana?

Pamatujete si na to debatu, která se rozjela po Brexitu? Juncker tehdy začal tlačit na společnou unijní obranu. Společné akvizice, společný výzkum, společný rozpočet. Větší akceschopnost, profesionalita a modernizace.

Abych však byl spravedlivý, nejde jen o Komisi, společnou obranu nabízí a s různými nápady přichází i další členové. Nejnověji například francouzský prezident Macron.

Musíme si ovšem uvědomit, že je to téma, o kterém se mluví více než dvacet let s nulovým výsledkem. Jako kdyby si EU a členské země nebyly schopny rozhoupat či nevědí, z jakého konce to vzít.

Selhání

Když se však nabízí konkrétní a relativně nenáročná možnost ukázat, že Unie je schopná své vlastní obrany, tak selhává. Co brání tomu, aby byla ad hoc vytvořena samostatná skupina s jednotným centrem a koordinací?

Připadá mi, že spousta lídrů si není ochotna připustit, že informační válka je plnohodnotnou válkou. Není to doplnění vojenství ale jeho nedělitelná součást.

Závěr

Bohužel jsem nucen konstatovat, že ani po roce, kdy jsem napsal tento článek, se nic nezměnilo. Naopak. Na pracovní skupinu byl vyvinut velký tlak, aniž by mezi čelnímu představiteli našla zastání.

Je naprosto zjevné, že ani po roce jsme si z informační války nic neodnesli. A to nejen jako členské země, ale Unie jako celek. Ta potřebuje radikálně změnit svůj přístup.

Vyčlenit skupině samostatné místo. Markantně zvýšit rozpočet a přijmout adekvátní počet kvalifikovaného personálu.

Pokud se tak nestane, bude jakákoli společná obrana působit jen jako dobrý vtip.


Přátele, pokud byste rádi pomohli dalšímu rozvoji blogu, podpořte, prosím, tento web! Přispět můžeme buď prostřednictvím převodu na účet č.  2535334153/0800 anebo pomocí QR kódu: