Chci, aby nelegálové byli vyhoštěni, jsem xenofob?

Od roku 2015 a narůstající migrační vlny se společnost u nás i na Západě štěpila na dva tábory. Ne snad nějak početně významné, nicméně velmi hlasité. Jedni říkali, že se musí bezpodmínečně přijímat, že se musí dodržovat kvóty a být solidární s dalšími členy EU. Druzí zase říkali, že se musí zavřít hranice, že se na ně musí vrátit ozbrojené hlídky a nejlépe kvůli krizi z EU vystoupit.

Já jsem nejednou psal, že ani s jedním z extrému nesouhlasím, nicméně až na zcela výjimečné případy jsem nikdy svůj názor na tuto tématiku naplno nezveřejnil. Před pár dny jsem však narazil na zajímavou informaci z USA o narůstajícím konfliktu mezi Bílým domem a tzv. sanctuary cities. K tomu bych se chtěl později vrátit.

Liberální pohled

Jak mnozí vědí a další tuší, jsem přesvědčeným klasickým liberálem. Tato ideologie, stejně jako západní civilizace, stojí na několika pilířích.

Jedná se o otevřenou a pluralitní společnost se svobodou jednotlivce, tudíž snaha vyhýbat se kolektivismu. Dále o co nejmenší stát, aby neukrajoval z našich svobod. V neposlední řadě o spravedlivé jednání mezi lidmi samotnými a státem. A závěrem také o vládu práva, které chrání spravedlnost.

Vládu práva osobně považuji za naprosto klíčový pilíř, bez něhož by naše západní společnost nemohla fungovat. Umožňuje nám totiž legitimně předjímat a očekávat, jak se zachová (alespoň přibližně) ten druhý, jak se zachová stát. Zajišťuje, že nebudou ve sporech přijímána nahodilá, účelová a arbitrární rozhodnutí prosazující něčí zájmy. Samozřejmě nám rovněž dává možnost chránit svá práva u nezávislého a nestranného soudu.

Řídit se zákonem, který chrání spravedlivě uspořádané vztahy, je tudíž něco, co nelze nikdy a za žádných okolností obětovat. Ani během těžkého období, ani na základě bouřlivých emocí a ani tehdy, pokud to chce drtivá většina.

Oslabení vlády práva

Troufám si tvrdit, že povědomí o tom , kdy něco je a něco není spravedlivé, má v sobě každý z nás. Každý z nás podvědomě cítí, jestli se k němu ten druhý (anebo stát) chová fér. Na to člověk vždy nemusí znát zákon. Proč ale tohle všechno píšu?

Abych se vrátil na začátek. Když ve společnosti vykrystalizovaly dva extrémy, každý z nich měl své ratio. Jedni měli bezpochyby pravdu v tom, že je potřeba pomoct těm, kteří pomoc potřebují. Druzí měli pravdu v tom, že se při pomoci nesmí ignorovat zavedená pravidla. A nyní opravdu nemluvím o těch, kteří by z principu vystříleli všechny už na moři.

A tak, jak probíhala migrační vlna, denně jsme mohli slyšet zprávy o nových rekordních počtech lidí, kteří překročili hranice. Každý z nás viděl neexistenci hranic a minimum překážek. Množily se první zprávy o narůstající kriminalitě a nedostatečné síle EU a členských států k zajištění bezpečnosti.

Tehdy se začaly stavět první zdi v Maďarsku. Za to byla Budapešť silně kritizována např. Rakouskem. Což bylo neuvěřitelně pokrytecké, vzhledem k tomu, že to samé později při náporu začala dělat Vídeň sama.

Ona vlastně ta pokrytecká kritika byla takovým symbolem doby. Spousta lidí se radikalizovala právě proto, že byla jinou hlasitou menšinou umlčována při jakémkoli náznaku kritiky daného stavu. Pokud někdo řekl, že ti lidé jednou budou muset odejít, byl za xenofoba. Když někdo řekl, že naše hodnoty mohou být ohroženy, byl pomalu náckem.

Protože tito lidé neslyšeli nějakou rozumnou umírněnou kritiku, přešli k tomu, kdo alespoň částečně vyslyšel jejich hlas.

Nelegálové v USA

Problém migrace trápí také Spojené státy. To byl vlastně také jeden z důvodů, proč se stal prezidentem Donald Trump. Jeho heslo o stavbě zdi na hranicích s Mexikem lidi přitahovalo. Aby také ne. V USA se nachází milióny nelegálních migrantů s latinskoamerických zemí.

Problém se ovšem za prezidenta Obamy příliš neřešil, vyhošťování a deportace vázly. A namísto nich Barack Obama chtěl nelegální status těchto lidí legalizovat. A u občanů Ameriky oprávněně vznikal pocit nespravedlivého jednání vlády.

Namísto argumentů o nutnosti vyžadovat právo sklouzla argumentace, zejména Demokratů a dalších levicových skupin, k emocím o dělení rodin. Ano, jistě, z emočního hlediska je to nemilá situace. Na stranu druhou, zákony se mají dodržovat nehledě na to, jestli jste z toho smutní anebo nadšení.

Sanctuary city

Pomyslnou korunu oprávněnému pocitu nespravedlivého jednání vlády nasazují tzv. sanctuary cities. Jsou to města a místa, která z pozice samosprávy odmítají spolupracovat s federálními orgány.

Funguje to takhle. Pokud nelegální migrant jedná proti předpisům státu, kde se nachází, může ho místní samospráva zadržet. Vezmou se otisky a pokud se zjistí, že daný člověk je v zemi nelegálně, požádají příslušné federální orgány o zadržení dané osoby nad povinný časový rámec. Pokud se nelegální migrant nachází v tzv. sanctuary city, může se dost dobře stát, že žádosti federální orgánů nebude vyhověno a daný člověk bude propuštěn na svobodu.

Následně zmizí a pro federální orgány bude velmi náročné ho znovu vypátrat a dostat ze země.

Trump a další

Trump někdy mluvil nevybíravě, to ano. Nemá význam to popírat. Na stranu druhou řekl to, co lidé cítí. A cítí, že stát jedná nespravedlivě. Že se všem neměří stejným metrem. Jedni se musí zákonem řídit vždy, druhým naopak chtějí jejich nelegální činnost odpustit. Není jediný důvod, proč by se s tím lidé měli smířit. Nemluvě o poznatcích, které si z těchto zkušeností nelegálové odnesou: „Za předchozí porušení zákona nepřišel žádný trest, proč se tedy jeho dodržováním obtěžovat do budoucna?“

A podobné je to i v Evropě. A teď nemluvím o populistech, kteří by nejraději z principu uzavřeli hranice a porušovali zákon a smlouvy, kterými jsme se zavázali pomáhat.

Mluvím o těch, kteří oprávněně říkají, že ti, kdo dostanou azyl, zde musí zůstat jen po dobu nebezpečí v jejich zemi, ne déle. Pak se musí vrátit. Žádná trvalá integrace. Mluvím o těch, kteří rovněž oprávněně říkají, že kdo nedostal azyl, musí být vyhoštěn. A jestli nechce odejít, tak musí být silou vyhnán.

Občané musí vidět, že stát na tomto pracuje. Pokládám přímo za zločinné, kdy se naopak o těchto problém snaží oficiální orgány příliš nemluvit či snad problém zamlčovat. Rozumím tomu, že ne vždy se podaří dostat nelegála ze země. Ale nikdy se na to nesmí rezignovat a nesmí se na to litovat finanční prostředky. Jde tu totiž o mnohem důležitější princip a samotný základ svobodné společnosti.

Ekonomičtí migranti

A podobně to platí i u ekonomických migrantů. U nich je to vlastně ještě mnohem jednodušší. Pokud se některý z nich chce do USA anebo zemí EU dostat, existují legální způsoby, jak toho dosáhnout. Jít na ambasádu a požádat o vstupní a pracovní vízum (pokud je vyžadováno). Vyřídit si všechny potřebné doklady, bydlení a pojištění a pak sem přijet.

Dokázala to i naše rodina, dokázala to spousta migrantů, které znám. České úřady jsou ve vyžadování plnění povinností opravdu nekompromisní.

Jsem xenofob?

Vůbec ne. Ten kdo by mě jim chtěl označit, protože vyžaduji dodržování nastavených pravidel, ve skutečnosti pracuje proti svobodě a otevřené společnosti. Není nic zavrženíhodného na tom požadovat, aby pravidla platila pro všechny.

Je jedno odkud člověk je. Je jedno, jakou víru s sebou nese. Je jedno, co v dané zemi chce anebo nechce dělat a proč chce anebo nechce zůstat. Je potřeba dodržovat nastavená pravidla Jsme otevřená společnost, ale to neznamená, že jsme společnost pasivní. Vyžadujme dodržování pravidel, abychom si svoji otevřenost a svobodu zachovali.

Líbí se Vám obsah toho webu? Přispějte na jeho chod!

Můžete tak učinit buď prostřednictvím PayPal

[wpedon id=“149″ align=“center“]

anebo převodem na účet č.:

2535334153/0800

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.