EU – odejít anebo zůstat?

Úvod

Evropská unie se v České republice ale i v dalších zemích Evropy těší nízké popularitě. Před téměř dvěma lety Velká Británie v referendu odhlasovala svůj odchod. Na síle získávají hlasy, které říkají, že je potřeba odejít.

Pro Británii se stal příznačným pojem Brexit. Díky tomuto spojení se u nás doma začalo mluvit o tzv. Czexitu. A narazit na něj můžete nejen na dezinformačních webech ale i běžném mainstreamu. V něm je myšlenka opuštění EU k vidění, více či méně, každý den.

To samé platí i u politických stran. Hlasy o opuštění nezaznívají jen u marginálních politických stran. To vše je odrazem euroskeptického proudu, který se snaží zpomalit či zastavit ekonomickou a politickou integraci.

A dnes bych se chtěl zastavit u českých euroskeptiků. Z pozorování jejich chování jsem došel k závěru, že zdaleka ne všichni si uvědomují, co vlastně chtějí a co prosazují. Myslím, že by se i oni měli na chvilku zastavit a popřemýšlet. Dokážou domyslet důsledky, které takový odchod bude mít?

Dnešní stav

Pojďme se podívat realitě do očí. Evropská unie existuje a celosvětový trend vede k integraci do věších celků. Od původního projektu Francie a Německa se rozšířila téměř do celé Evropy. Z dnešního pohledu je zřejmé, že jiné formy integrace byly slepou uličkou. V konkurencí s Unií se neobstály.

Evropské hospodářské společenství nebylo nikdy koncipováno pouze jako ekonomická integrace. Naopak měla vždy svoji politickou stránku. S postupem času toto společenství narůstalo o další členy. Zvyšovala se také míra regulace.

Regulace pak narostly do takových rozměrů, že dnes ovládají téměř každou ekonomickou oblast a podstatnou část lidské činnosti. A některé z těchto regulací se dají považovat přímo za skandální. Jde např. o francouzské protlačení ochrany své zemědělské politiky.

Byť jsou tyto věci nepřijatelné a v mnoha lidech vzbuzují skepsi, je potřeba říct si jedno. Nejsou to věci, které by byly pevně a navždy dané. Jak byly přijaty, tak může také dojít k jejich změně. Platí to pro směrnice, nařízení i samotné primární právo.

Vše je o politické vůli. To, kterým se směrem se Evropská unie vydá, záleží pouze na členských státech. Ano, je nutné si přiznat, že na těch velkých, ale tak to je a bylo dáno vždy. Česká republika však má své slovo. Není totiž v rámci společenství zemí malou. Těmi jsou např. baltské státy, Lucembursko či Malta.

Česká republika je středně velkou zemí s hlasem, který by v případě řádného zastoupení, mohl být slyšen a vyslyšen.

Prosazování Czexitu

Fronta pro prosazení Czexitu není jednotná. Politicky se z ní snaží body získat jak umírněné strany, tak i bezskrupulózní populisté. Vystoupení z EU je vystoupení z EU. Ale motivy, které jednotlivé strany nejsou ani zdaleka stejné.

Umírněné strany chtějí větší nezávislost a svobodu. U mnohých populistů je to ale snaha zaměnit jednoho regulátora za jiného. Tito populisté nemají zájem na deregulaci a rozhodnutí o vystoupení o Unie pro ně představuje předstupeň pro odchod ze západních struktur.

Populisté se snaží hijacknout Czexit a tím i přelstít i umírněné euroskeptiky. A to je vlastně důvod, proč tato slova píšu. Euroskeptici z ODS a Svobodných by se měli pořádně zamyslet nad tím, co jejich rozhodnutí mohou způsobit. Budete totiž stát na jedné lodi s lidmi, kteří si kromě odchodu z EU přejí i odchod z NATO.

Není ani zdaleka jisté, že to budete vy, kdo bude po takové volbě u moci. Naopak se můžete stát užitečnými idioty pro mnohem vyšší a nebezpečnější hru. Jste ochotni dát všanc bezpečnost České republiky jen proto, abyste se odchodem zbavili regulace na banány?

Víte, ono ani zdaleka jisté, že se takové regulace zbavíte. Pokud byste chtěli do EFTA a přímo na jednotný trh, vrátí se vám ta regulace zpátky oknem. Takové Norsko příjme 80% všeho, co Unie vyplodí a co s vnitřním trhem souvisí. A Švýcarsko o tom není o moc lépe. A co je mnohem horší, tyto země nemají přímý vliv pravidla. Ta tvoří jiní.

Vrátit se do reality

Jak jsem napsal výše. Česká republika není v EU malou zemí a pravidla se dají měnit. To při dostatku politické vůle dává široké pole působnosti. Není mnohem lepší soustředit se na změnu celou strukturu zevnitř? Není lepší postavit program na tom, že víte, co je v EU špatně a víte, jak to změnit k lepšímu?

Ano, bude to dlouhé vyjednávání. Ano, bude potřeba dělat kompromisy. Ale také to bude příležitost ukázat, že dokážeme být silným hráčem. Pokud může být vyslyšeno Rakousko, proč by nemohla být vyslyšena Česká republika?

Rozhodně si tady neberu patent na správný názor. Nabízím otázky a prostor k zamyšlení. Mnoho lidí čeká na opravdu kvalitní liberálně pravicovou politiku, ale není ochotna kvůli tomu vystupovat z EU (vím, může to znít jako paradox). Takových nálad lze využít. A kdoví, třeba při dostatku odhodlání a zarputilosti budete tvořit českou i evropskou budoucnost.

Pokud se vám článek líbil, přispějte symbolickým obnosem na jeho chod. Díky za vaši podporu!

[wpedon id=“149″ align=“left“]

anebo převodem na účet č.: 2535334153/0800

Díky!

Brexit, Czexit, EU

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.