Warning: Declaration of YOOtheme\Theme\Wordpress\MenuWalker::walk($elements, $max_depth) should be compatible with Walker::walk($elements, $max_depth, ...$args) in /data/e/6/e6758a03-abda-4087-ad54-4f8bd49895a9/polescuk.cz/web/wp-content/themes/yootheme/vendor/yootheme/theme/platforms/wordpress/src/Wordpress/MenuWalker.php on line 8

EU potřebuje liberálně-pravicovou (r)evoluci

Slabošská levicová politika vede k nerespektování EU na globálním poli. Nikdo se potom nemůže divit, že iniciativu přebírají jiní.

Ze všeho nejdřív však chci říct jednu podstatnou věc. Evropská unie tady teď je. Mnohým vadí přebujelý právní systém, socialistické pohledy na některé části trhu (např. zemědělství), velká koncentrace moci v rukou Bruselu. Vlastně celková levicovost zasahující do každodenního života. Mohu o sobě prohlásit, že k těmto lidem patřím.

Neočekávám totiž od Unie, že se bude měnit ve federaci (byť ji zde již neformálně máme). Nestojím o to, aby původně ekonomická organizace diktovala státům, jakou mají mít migrační a azylovou politiku. Nestojím o to, aby pravidla platila pouze výběrově a velcí si bez potrestání dělali to, co se jim zlíbí.

Nic z toho nicméně nemohu ovlivnit. Je potřeba přijmout realitu. Unie je taková, jaká je. Ne díky tomu, že by se tak snad sama vyvinula. Vše je to o lidech, kteří v ni sedí a jejich pohledech na klíčové problematiky. A protože se lidé na daných postech mohou měnit, může se měnit i sama Unie.

Co nechci

Z toho, jak píšu a jaké představy mám, jste si již jistě mohli udělat obrázek o mých názorech. Nicméně pro jistotu zopakuji. Chci malý stát. Převedeno na EU, chci takovou, která bude co nejméně překážet a co nejvíc bránit volný trh.

Chci stát, kde bude vládnout právo a spravedlnost. Kde budou pravidla platit pro všechny. Bohaté i chudé, lidí s postavením i bez. A stejně tak i v EU. Nesmí existovat situace, ve které se někdo za nedodržení kvóty trestat bude a někdo, i když je nesplnil, ne.

Po EU však nechci, aby rozhodovala o bezpečnosti a obraně. Nechci, aby si tvořila vlastní armádu, nic podobného.

Upřímně je mi dost proti srsti také to, že máme ministryni zahraničí. Co však nadělám. Post v nejbližší budoucnosti zrušit nepůjde.

Co chci

Je však potřeba otevřít diskuzi na téma reforem. A to ke všem věcem, které jsem výše nastínil. Pokud se začíná mluvit o otevření primárního práva (základních smluv, na kterých Unie stojí), je potřeba, aby se pravicoví liberálové chytili šance. Tyto politické síly by měly požadovat pár základních věci.

Vyhlášení stop stavu pro přijímání další legislativy

Nelze pokračovat trendu, který nastolila socialistická levice. Ta se domnívá, že může neomezeně zasahovat do života každého z vás. Myslí si, že vědí lépe, co je pro vás nejlepší. Neberou v potaz, že zájmy mohou být odlišné a různorodé.

Odstraňování nepotřebných příkazů

Ihned po vyhlášení stop stavu bychom se měli pustit do odstraňování nepotřebných příkazů. Dnes reálně nemáme přehled o tom, co platí, co neplatí anebo co sice platí, ale platit by nemělo. Hlavní myšlenkou pro prosazování této politiky, by měla být malá Unie (ne ve smyslu geografické velikosti).

Obsazení klíčových pozic

Pravicoví liberálové napříč kontinentem by se měli pokusit získat co nejvíce křesel v Evropském parlamentu a pokusit se získat co nejvíce bodů u sebe doma. Jedině tak mohou liberalizovat Radu EU a následně dosadit na místav Evropské komise lidi, kteří nebudou sdílet socialistické až krajně levicové myšlenky.

Zahraniční politika

Co bych si vlastně od takové změny sliboval? Ono je to vlastně něco, kvůli čemu jsem začal psát dnešní blog. Včera jsem narazil na webu Bloomberg článek o tom, jak slabošskou a nezodpovědnou politiku dělá Federica Mogherini (ano vím, že ji věnuji docela dost pozornost, nicméně její neochota pracovat na klíčových problémech mi pije krev). Prý kdyby nebyla, tak by si ji diktátoři museli vymyslet.

Neschopnost ministryně zahraničí EU

Píše se tam o podpoře kubánského režimu. Ten se díky nové politice Bílého domu dostává znovu pod tlak a izolaci. Vysoká představitelka však Castra veřejně podpořila. A to ani nemusíme zmiňovat kondolence socialisty Junckera směrem k Havaně, když zemřel diktátor Fidel.

Až na Kubě se Mogherini také poprvé zmínila o probíhající protestech v Íránu. A jak bylo správně poznamenáno ve zmíněném článku, její prohlášení bylo o ničem. Ministryně zahraniční EU se bojí padnutí, z mého pohledu ostudné, jaderné dohody.

Zmínit samozřejmě můžeme i podporu palestinského agenta KGB Abbáse poté, co Trump oficiálně uznal Jeruzalém za hlavní město Izraele. Stejně tak nesmí ujít pozornosti její nulová snaha v boji s ruskou hybridní kampaní.

Upřímně jsem už unavený, že zahraniční politiku Unie ovlivňují komunisté a komunistky jako Mogherini a spol. Je mi zle z toho, když místo ekonomického tlaku na okolní diktatury, se těmto režimům de facto podkuřuje. Ano, není překvapivé, že se jí, jako krajně levicové političce,  takové režimy zdají sympatické. Jenže co si mají myslet země, které si zažily 40 let komunismu?

Závěr: Tvrdá zahraniční politika

Od potenciální změny v nastavení politického myšlení bych očekával razantní změnu zahraniční politiky. Namísto snahy o placení výpalného tu Ankaře, tu Teheránu, který vyhrožuje zničením Izraele, bychom měli vyvíjet politický a ekonomický tlak. V prvním bodě bych tedy očekával asertivitu.

V tom dalším samozřejmě upuštění snah o zavádění obranné unie a tvorby společné armády. Tyto snahy totiž zákonitě budou vytvářet nejistotu. Nepomůže tomu ani jakési paralelní vedení, které by mělo vliv na státy, jež jsou členy EU a zároveň NATO.

V posledním bodě bych očekával mnohem větší sbližování EU a USA. Aby západní civilizace mohla nadále dominovat[1], je potřeba postupovat v souladu. Rozhodně bych uvítal, kdyby došlo k uzavření smlouvy o zóně volného obchodu, která dle mého přinese mnohem víc pozitiv než negativ a zároveň potvrdí ekonomickou dominanci nad možnými politickými soupeři.

[1] Ano, místní komunisté, Západ by prostě měl dominovat. Nebudu o tom s vámi vůbec polemizovat.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.