Hrubá pasivita Západu aneb na čem se domluvili Madrid a Moskva

Reading Time: 7 minutes

Úvodem

Začátkem listopadu se v Madridu sešli španělský a ruský ministr zahraniční. Vzhledem k důležitosti závěrů mě zaráží, že tyto zprávy nejsou více probírány celostátními médii. Potenciálně negativní dopady totiž mohou mít přesah nejen do střední Evropy. Proto jsem se rozhodl, že podrobně rozvedu jejich dopady.

Jsou to věci, které se primárně týkají obrany:

  • Zaprvé jde o snahu normalizovat vztahy mezi Madridem a Moskvou. A to jak na úrovni politické, tak na úrovni ekonomické.
  • Zadruhé jde o kritiku USA kvůli zrušení dohody INF
  • Zatřetí jde o poskytnutí svých přístavů ruskému válečnému loďstvu.
  • Začtvrté o vytvoření společné skupiny, která bojovat s fakenews a dezinformacemi obecně.

Pojďme si je tedy postupně rozebrat.

Sankce a normalizace vztahů

Problematika sankcí má dvě roviny. Jednak se zde bavíme o sankcích proti Ruské federaci, jednak tu jde o sankce proti Iránu. Jak se zdá, tak v obou případech dokážou najít Madrid i Moskva společnou řeč.

Sankce proti RF

Nebudu nosit dříví do lesa opakováním toho, proč jsou na Rusko uvaleny sankce. Naopak bych rád napsal něco o vztahu Madridu k těmto sankcím.

Na společném briefingu od Lavrova zaznělo, že je rád, že Španělsko chápe nenormálnost sankcí a potřebu normalizovat vztahy. Španělský ministr nic nevyvrátil, jeho vztah k sankcím asi není úplně jednoznačný.

Stojí ovšem za pozornost, co je onou nenormálností? Sankce jsou totiž logickým výsledek chování Ruska vůči ostatním zemím. Kdyby nebyly, teprve potom bychom mohli mluvit o tom, že něco není normální.

Stížnosti Španělů

Barrello si postěžoval na to, že Španělsko na sankce „těžce doplácí“. Pravdou ovšem je, že vzájemný obchod mezi těmito dvěma zeměmi není nikterak vysoký. Z pohledu Španělska jde zhruba o něco málo více než 1% od výše HDP.

V posledních dvou letech má i navzdory sankcím vzestupnou tendenci.

Španělský ministr zahraničí sice tvrdí, že normalizace vztahů s Ruskem bude možná až po stabilizaci situace na Ukrajině. Na druhé straně jeho slovům odporují činy a výše zmíněná vzestupná tendence vzájemného obchodu.

To jde proti účelu sankcí, které mají za cíl Rusko ekonomicky trestat. Španělsko jako kdyby hrálo dvě hry. Na jedné straně sice sankce potvrzuje, ale svým jednáním ukazuje, jak moc mu jsou na obtíž.

Již před rokem bylo předmětem debaty, jaký vztah vlastně Madrid k této problematice má. Nedivil bych se, kdyby to už nemohl vydržet a nezačal vyzývat ke zrušení opatření proti Rusku v podobném duchu, jako to činí italský ministr Salvini.

Sankce proti Íránu

Spojené státy se rozhodly otočit směr vztahů s Íránem, ustoupily od jaderné dohody a zároveň na něj uvalili sankce. Že takový postup USA kritizuje Rusko, je pochopitelné. Teherán je jeho spojencem na Blízkém východě, hraje velkou roli v konfliktu v Sýrii a snaží se aktivně ovlivňovat politické dění v Iráku.

Pro Spojené státy naopak Írán představuje problém. Jednak ohrožuje jeho nejbližšího spojence Izrael, stejně tak jako Saúdskou Arábii.

Nejde tu však pouze o jadernou dohodu. Sankce, které jsou a budou na Írán uvaleny, mu mají svázat ruce při vedení dalších konfliktů, zejména tom v Jemenu, kde se Teherán snaží aktivně působit.

Sankce nicméně představují problém pro EU. Ta podle zpráv hledala a možná i stále hledá cesty pro to, jak zachovat obchod s Teheránem. Přístup Španělska je v tomto případě přímo v souladu s takovým postojem.

Osobně mi to ovšem příliš nedává nesmysl. Již nejsem tak naivní, abych si myslel, že pro země západní Evropy bude bezpečnost představovat jednu z nejvyšších priorit. Jak to ovšem vypadá, západoevropští představitelé klesli natolik, že jsou schopni zkousnout výhrůžky této náboženské despocie, pokud jim z toho něco kápne.

A to se samozřejmě týká i Španělska.

Kritika USA kvůli odstoupení od smlouvy INF

Kritiky jak Madridu, tak Kremlu, nebyl ušetřen plán USA odstoupit od INF (o výrobě raket krátkého a středního doletu). Jde o dohodu, kterou v 80. letech uzavřely Spojené státy a SSSR.

„V rámci INF byly [kromě raket] zničeny také příslušné odpalovací systémy, podpůrná zařízení a struktury (spojené s produkcí a opravou nosičů, raketových skladů, testovacích míst atp.). Oba státy se mimo jiné zavázaly střely tohoto typu v budoucnu nevlastnit a neužívat.“[1]

Spojené státy Rusko několikrát obvinily z toho, že dohodu nerespektuje. Rozhodly se proto od ní odstoupit.

Ministr zahraničí Španělska řekl, že postoj Madridu ke kroku USA je negativní. Jednak jde prý o jednostranné jednání ze strany Washingtonu, jednak to prý ohrozí bezpečnost v Evropě a světě.

Takovou kritiku bych dokázal pochopit v situaci, kdyby se Amerika rozhodla jednat svévolně, bez vnějšího podnětu a popudu. Jenže zde se bavíme o situaci, kdy Rusko nerespektuje dohody (a s velkou pravděpodobností ani tuto). Kdy okupuje území několik evropských států a kdy provádí masivní dezinformační kampaň de facto proti celému Západu, Španělsko nevyjímaje. K tomu viz níže.

Poskytnutí svého přístavu

Další velmi důležitou zprávou je možné poskytnutí přístavu Ceuta pro ruské vojenské loďstvo. Je určitě dobré připomenout, události z před dvěma lety. Během dobývání Allepo se do bojů zapojilo také ruské vojenské loďstvo.

Vývoj

Okolo Evropy tehdy plul také Admiral Kuzněcov, jediná ruská letadlová loď. Ten se měl v Cuetě rovněž zastavit proto, aby doplnil své zásoby na další cestu přes Středozemní moře do Sýrie.

Toto zastavení ruského válečného loďstva ovšem není ani zdaleka unikátním jevem. Ještě v roce 2016 psal El País článek, ve kterém byla položena otázka, zdá-li není přístav v Cuetě ruským vojenským přístavem v západním Středomoří.[2]

Podle informací v tomto článku ruské lodě kotvily v Cuetě v průměru 10x ročně.[3]

V roce 2016 se ovšem Madrid dostal pod palbu těžké kritiky ze strany svých spojenců, zejména pak ze strany Velké Británie, Polska a šéfa NATO Stoltenberga. I díky této kritice pak Španělsko ustoupilo od svého původního plánu.

 

Dnešek

Po rusko-španělské schůzce to ovšem vypadá, že se pohled Madridu znovu změnil. Podle posledních zpráv totiž Španělsko tento přístav nejspíš pro Rusy znovu otevře. Z mého úhlu pohledu se jedná o další strategickou chybu.

S tím, jak Rusko získává stále větší vliv ve východní části Středomoří, je v zájmu Západu, aby Kremlu neulehčoval cesty přes jeho západní část.

Proč? Jako jeden z hlavních důvodů vidím další působení Rusů v Libyi a Nigeru. To, co jako Západ nejméně potřebujeme je posilování jejich loďstva v regionu.

Pokud kremelské jednotky díky občanské válce v Libyi rozpoutají další masivní migrační vlnu, půjde odpovědnost částečně i na španělské triko. Mohlo tomu přeci alespoň částečně bránit.

Boj proti fakenews

Zasazení do kontextu

Tuto část považuji osobně za nejdůležitější. Zároveň je to nejlepší ukázkou absence jakékoli politické vůle v západní Evropě ke skutečné obraně.

Ministr Barrell oběhem tiskové konference podotkl, že ho Španělsko s nelibostí sleduje šíření fakenews o Katalánsku. Tyto zprávy podle něj nepřispívají územní celistvosti jeho země. Poděkoval proto jak Lavrovovi, tak Putinovi za to, že ti vyjádřili Madridu podporu v otázce separatismu.

Barrello zároveň zdůraznil, že si nemyslí, že fakenews, které jsou šířeny, mají původ přímo v ruské vládě. Kvitoval proto nápad ruského ministra zahraničí na vytvoření společné skupiny, která bude těmto zprávám čelit.

Podle něj je prý nutné, aby byl jasně identifikovatelný jejich původ, jejich množství a jejich působení. Dodal taky, že právě nabídku ke zřízení takové skupiny, považuje za nejdůležitější část celé schůzky.

Co se šíří?

To, co se šířilo v době před, během i po referendu v Katalánsku, záviselo na tom, ve kterém regionu, jste se zrovna nacházeli. Předmětem fakenewsv Katalánsku byla snaha o větší podporu separatismu. V Evropě pak bylo důležité vykreslit Španěly jako bestie, které brání Kataláncům v právu na sebeurčení.

Takové dezinformační kampaně mají zpravidla několik cílů. Hlavními však je vždy zasít pochybnosti a nedůvěru v demokratické instituce, oslabit občanskou společnost či dokonce vyvolat nepokoje.

Důležitou roli následně hraje snaha dotlačit takovým způsobem protivníka k určitému jednání. A to zejména na základě emocí jako jsou hněv, strach ale i beznaděj a zoufalství.

Jestli si chcete přečíst některé z fakenews, které byly šířeny, zde je několik odkazů na StopFake, EUvsDisinfo a CurrentTime, kteří tyto zprávy dávali dohromady a analyzovali.[4][5][6]

Kdo šíří dezinformace

Je skutečně zvláštní, že je vlastně ještě vůbec někdo, kdo pochybuje o tom, že Rusko šíří falešné zprávy. Sám Kreml neskrývá to, že vidí informace jako zbraň a nebojí se je používat tak, aby nad svými protivníky získával taktickou a strategickou výhodu.

Pravda je taková, že ten, kdo takový fakt odmítá, prostě odmítá realitu. Dalším faktem je to, že velká ruská federální média jsou řízení přímo Kremlem. Vedoucí postavy těchto médií jsou za zásluhy v šíření propagandy vyznamenávání stejně, jako když jsou vyznamenávání vojáci za statečnost v boji.

Pokud se budeme dívat na ruský informační prostor, pak musíme vycházet z předpokladu, že je kontrolován státem. Ruský stát pak odpovídá za to, co se v jeho prostoru šíří. Velmi zajímavý pohled do této problematiky vnesl Jakub Kalenský v rozhovoru pro Seznam Zprávy.[7]

Španělský ministr zahraničí, jakožto člověk v oficiální funkci s de facto neomezených přístupem k bezpečnostním informacím, si toho faktu musí být vědom. A přesto takovou skutečnost ignoruje.

Společná skupina

Vytvoření společné skupiny, která by měla analyzovat fakenews a jejich původ a dopad, nedává z pohledu Španělska příliš velký smysl. Co vlastně od toho všeho očekávají? Popravdě, nechce se mi příliš věřit v to, že španělská vláda skutečně věří tvrzení Kremlu, že za šíření dezinformací nemůže.

Při troše googlování je totiž jasné, že je to Rusko a jeho státní až polostátní média, kdo šíří nepravdivé informace.

Z vyjádření, které zaznělo, lze vyčíst, že Madrid skutečně trápí to, jak se o něm ve veřejném prostoru debatuje. A nejen to. Myslím si, že ono vyjádření lze dovozovat i to, že Španělsku jsou tímto informačním působením způsobovány škody.

Chci, aby každý pochopil, o jak bizární situaci vlastně jde. Proto to uvedu na následujícím a čistě hypotetickém příkladu.

Společná skupina s ISIS

Bojujete proti islámistům, například z Islámského státu. Islámský stát chce vaši zemi morální rozložit a zničit váš hodnotový systém. Šíří proto svoji propagandu, která ovlivňuje vaše obyvatelstvo.

Vy, namísto toho, abyste se takovému informačnímu tlaku bránili (jde totiž o útok na vaši zemi) se rozhodnete pozvat ministra zahraniční Islámského státu. V něm řeknete, že věříte jeho vůdci, protože vám řekl, že oni na vaše obyvatelstvo propagandisticky nepůsobí.

A věříte mu i přesto, že je naprosto prokazatelné, že činí opak. Rozhodnete se tedy nic moc nedělat a ustanovíte s Islámským státem kyberneticko-analytickou skupinu, která má fakenews ze strany IS sledovat.

Řeší se tím problém nějak? Neřeší. Zhoršuje ho a vy jste za hlupáka.

Proč se to děje?

To je podle mě opravdu dobrá otázka. Z mého úhlu pohledu na ní nemůže existovat odpověď, která by taková chování dokázala ospravedlnit. V každém případě bude Madrid tratit. Moskva naopak pochopí, že Španělsko nemá vůli postavit se informačnímu působení.

Lze proto očekávat, že si Kreml a jeho média budou dovolovat ještě více. V takovém případě by mě opravdu zajímalo, co by muselo být bodem zlomu v neochotě. Bál bych se ovšem toho, aby nakonec fyzické nepokoje a povstání nebylo oním budíčkem. Při kterém však už bude pozdě.

Závěr

Briefing mezi Lavrovem a Barrollem začal příznačně tím, že ruský ministr zahraničí zmínil Deklaraci o strategickém partnerství mezi Moskvou a Madridem. Tato deklarace byla uzavřena v roce 2009, tedy rok poté, co Rusko napadlo a začalo okupovat část Gruzie.

To vypovídá o tom, jak moc Španělsko nezajímá bezpečnost na kontinentě. I tehdy, mimochodem, seděla u moci socialistická strana.

Možná si Madrid myslí, že vše, co se děje za hranicemi Německa, je tak nějak daleko a že se jich to netýká.

Nemůžou se však více mýlit. Ruská informační kampaň Španělsko velmi silně zasáhlo, což Barrelo sám přiznal. A namísto toho, aby se jejich vláda vzchopila a rázně se postavila agresi, rozhodla se strčit hlavu do pomyslné oprátky.

Je to smutný pohled a smutné zjištění. Mám však za to, právě tato schůzka a právě tento briefing a jejich následky, jsou krystalicky čistou ukázkou toho, jak západní Evropa smýšlí o bezpečnosti.

Bůh nás ochraňuj, aby takoví lidé někdy měli právo rozhodovat o tom, jestli si budeme zajišťovat obranu se Spojenými státy anebo bez nich. Nepřivedlo by to k ničemu lepšímu než návratu do ruské sféry vlivu.


Vážení čtenáři, líbí se vám tyto blogy? Pomozte se jeho dalším rozvojem a přispějte alespoň symbolickou částkou!

Přispět můžete buď platbou na účet 2526334153/0800 anebo pomocí QR-kódu, který odešle platbu na daný účet. Díky!


[1]http://www.armadninoviny.cz/usa-odstupuji-od-smlouvy-o-likvidaci-raket-stredniho-a-kratkeho-doletu.html?stranka=8

[2]https://elpais.com/elpais/2016/03/28/inenglish/1459157481_130448.html?fbclid=IwAR1qJEXLL3i12Vvjjn-8te7XNDH6hEBbzn9IC5hRNxp2PqAYWe2nBegIxU4

[3] Zajímavá je ovšem i zjištění, dle kterého Madrid poskytl možnost zásobování lodím, které se přímo podílely na okupaci a anexi Krymu.

[4]CurrentTime

[5]StopFake

[6]EUvsDisinfo

[7]https://www.seznamzpravy.cz/clanek/az-tretina-cechu-veri-lzim-rika-muz-ktery-v-bruselu-bojoval-proti-ruske-propagande-59751