Vyloučení členů EU z Schengenu – Macronův populismus

Reading Time: 3 minutes

Francouzský prezident navrhuje, aby byly „nesolidární“ země vyloučeny ze Schengenu. Prý musí buď přijmout rozšíření pravomoci agentury Frontex, anebo být víc solidární.

To samozřejmě nespočívá v ničem jiném, než v přijímání žadatelů o azyl na svém území. Údajně není možné, aby země střední a východní Evropy čerpaly ze strukturálních fondů a zároveň nechtěly přijímat zodpovědnost.

Abych řekl pravdu, začínají se mi tyto západoevropské výhrůžky zajídat. A s každým dalším prohlášením si říkám, jestli je to opravdu V4, kdo rozbíjí evropskou jednotu a solidaritu.

Ochrana Schengenského prostoru

Vnější hranice Schengenu jsou velmi dlouhé a podílí na nich téměř každý stát na pomezí Unie. Jedním z nich je například Polsko. Polsko má společnou hranici s ruskou enklávou v Kaliningradské oblasti. Dále také s Ukrajinou a Běloruskem.

S poslední zmíněnou zemí má zároveň hranici poměrně dlouhou. Táhne se po délce 418 km. Kdo kdy touto hranicí projížděl, si nemohl nevšimnout spousty vojáků a celníků na hraničním přechodu například v Terespoli.

Kdo kdy tímto hraničním přechodem zkoušel přejet automobilem, musel si počkat spoustu hodin (můj osobní rekord před několika lety byl 18 hodin). Přejet samozřejmě můžete také vlakem. Cesta nějakou dobu trvá a musíte projít několika prohlídkami.

Ochrana hranice je pak taková, že ji nepřelezete, nepřeplavete přes Bug a ani se tudy neprobijete svými počty. Jednoduše na to nebudete mít dostatek sil.

Čečenská krize

V době, kdy na balkánské trase zuřila migrační krize, probíhala také jedna migrační krize na východním křídle EU. V roce 2015 byla bělorusko-polská hranice ze strany Brestu plná čečenských migrantů, kteří se rozhodli odejít z Ruské federace.

Počty šly do tisíců. Poláci se snažili držet danou migrační vlnu pod kontrolou a pouštěli na své území pouze několik rodin denně.

Zdroje k dané krizi k dispozici zde či třeba zde, popř. použijte Google.

Pravda je taková, že těch několik rodin, které byly puštěny, se měly dostat do nedalekého detenčního centra poblíž Bialystoku. Mnoho z nich se ovšem rozhodlo pokračovat dál, protože jejich cesta nekončila v Polsku ale v Německu. A tak si vzali taxi a jeli tam, kde žije jejich mnohotisícová komunita.

Potrestání Polska

Tohle je opravdu jenom velmi krátký nástin toho, jak vypadá polská hranice a čemu musí čelit. A teď si pojďme představit situaci, kdy by Poláci danou hranici bránili úplně stejně, jako k tomu přistupovali některé jihoevropské země. Prostě by Čečence bez kontroly pustili a ještě by jim pomáhali na cestě do Německa.

To ovšem nedělají. Jak se zdá, bere Varšava svoji povinnost vážně. To samé se dá tvrdit také o zemích baltských či třeba Slovensku ale i Maďarsku.

Případ Maďarsko

Maďarsko bylo velmi postižené migrační krizí. Na jeho území se do stavby plotu pohybovaly desítky tisíc lidí, o kterých se pořádně nevědělo, kdo jsou. Když se situace stala neúnosnou, na stůl padl návrh na kontroverzní kvóty.

Ty měly být na dobrovolné bázi a počet relokovaných měl být daleko menší. Co ovšem chci říct. Na původní seznamu postižených zemí bylo také Maďarsko. Odtud měly být relokováni lidé do jiných zemí. Tu možnost ovšem Budapešť odmítla.

Jaké to pro ní má následky? Dostalo se do soudní tahanice. Taková je odměna za to, když chráníte hranici Schengenu?

V čem spočívá solidarita

Výrok prezidenta Macrona je nepochopitelný. Jasně totiž vidíme, že dané země dodržují své závazky plynoucí z povinnosti ochrany vnější hranice schengenského prostoru. Mají tyto země pykat za to, že někdo své povinnosti neplní tak, jak by měl?

Že země V4 nejsou solidární? Takový argument lze přijmout pouze od někoho, kdo je rovněž solidární vůči svým spojencům a partnerům. Můžeme to říct o Francii či třeba Německu, které má ústa plná solidarity a jejího vynucování na zemích střední Evropy?

Nezapomněly náhodou tyto země také plnit své povinnosti? Co třeba povinnost Německa být solidární v oblasti závazné energetické bezpečnosti, kterou Berlín i přes připomínky a na úkor svých spojenců porušuje? Co třeba povinnost Francie dodržovat konvergenční pravidla? Nic.

Argument strukturálními fondy

Nic na tom všem nemění ani narážky na to, že státy V4 čerpají více, než dávají do společného rozpočtu. Tady bych ovšem velmi rád připomenul, že je to Francie, kdo čerpá velké množství prostředků. A je to také Francie, kdo si prosadil naprosto nedotknutelnou pozici svých zemědělců a jejich dotování.

Závěrem

Na výhrůžky francouzského prezidenta bychom si asi měli zvykat. Osobně se domnívám, že s tím, jak se Macronovi bude méně a méně dařit doma, bude docházet ke stále radikálnějším prohlášením navenek.

Jenže trpělivost států V4 není nekonečná. Není jediný důvod, abychom byli boxovacím pytlem západoevropského populismu vůči zemím střední Evropy. Není jediný důvod, aby se vůbec uvažovalo nad vyloučením středoevropských členů Unie z prostoru Schengenu.

Někdy je prostě mlčeti zlato, a to by mělo platit i pro francouzského prezidenta (ostatně to už jeden jeho předchůdce právě středoevropským zemím doporučoval).


Líbí se Vám obsah webu? Přispějte symbolickou částkou na jeho další provoz a rozvoj, díky‘