Když si zrádci říkají vlastenci

Reading Time: 7 minutes

Vlastenectví, tedy náklonnost či láska k vlastní zemi. To je pojem, který u nás dnes zaznívá velmi často. Stejně často se ale tak sami sebe označují lidé, jimž to člověk prostě nemůže věřit.

Často je potkáváte na divokých internetových diskuzích. Profil s vlaječkou, odpor k opačným názorům, označování na svazáky, fašisty i neomarxisty. Taková ta běžná klasika.

Jsou ovšem tito vlastenci opravdu vlastenci anebo je to podobné jako v případě socialistů, kteří si říkají liberálové? Nejde o lidi, kteří se „vlastenectvím“ snaží zakrývat svůj opravdový pohled na svět? Na následujících řádcích nabízím zamyšlení.

Vlastenectví

Podíváme-li se na pojem vlastenectví na Wikipedii, najdeme tam čtyři základní kritéria, která by měla být splněna, abychom mohli o někom mluvit jako o vlastenci.

Zaprvé musí mít člověk zvláštní náklonnost ke své zemi. Zadruhé by mělo jít o osobní pocit identifikace s vlastní zemí. Zatřetí člověk musí mít zvláštní zájem o blaho země. Začtvrté je ochoten se obětovat pro blaho země.[1]

Pojďme přeskočit první dvě kritéria. Budeme předpokládat, že jsou naplněna. I když pravdou, že si člověk nemůže být úplně jistý tím, jestli někteří tzv. vlastenci skutečně mají náklonnost k vlastní zemi. Nepokrytá adorace některých totalitních států dává důvod k pochybnostem.

Pro účely tohoto textu ovšem budeme předpokládat, že první dvě kritéria jsou opravdu splněna.

Zájem o blaho země

Z mého pohledu jde o klíčový požadavek. Celý koncept vlastenectví stojí a padá na tom, jestli dané osobě jde anebo nejde o blaho vlastní země.

Co je ovšem tím blahem země? To je zajímavá otázka, kdy si myslím, že je potřeba hledat nějaké společné jmenovatele pro většinu společnosti. Z mého úhlu pohledu jde o několik klíčových věcí.

Bezpečnost

Zaprvé je to bezpečnost. A bezpečnostní myslím jak bezpečnost vnější, tak i bezpečnost vnitřní. To znamená, že země, v našem případě to může být klidně Česká republika jako státní celek, chrání své obyvatele jak před vnitřní hrozbou a hrozbou vnější.

Vnější bezpečnost

Začnu bezpečností vnější. Naše země není nikterak velká rozlohou i počtem obyvatelstva (i když v Evropě jsme zemí středně velkou). Z logiky věci nemůžeme být vojenskou velmocí. Abychom se mohli ubránit potenciálnímu vnější nepříteli, museli jsme si najít spojence.

Vstoupili jsme proto do největší vojenské aliance světa, vedené Spojenými státy. Obrana funguje na kolektivním principu. To znamená, že pokud by nás někdo napadl, ostatní členové mají za povinnosti nám přijít na pomoc.

O členství v NATO tedy můžeme říct, že nám zajišťuje naši bezpečnost. Je tedy v našem zájmu být aktivním členem, pomáhat naším spojencům, aby nakonec oni mohli pomáhat nám.

Bezpečnost vnitřní

Vnitřní bezpečností rozumíme stav, kdy efektivně fungují bezpečnostní složky. Ty mají občany země chránit před lidmi, kteří by chtěli záměrně škodit ostatním tím, že by jim ubližovali anebo páchali škody na jejich majetku.

V zájmu vlastence by tedy měly být efektivní bezpečnostní složky, které budou obyvatele země chránit před nebezpečím.

Spravedlnost

Efektivita bezpečnostních složek ovšem sama o sobě není jedinou hodnotou. Efektivní musí zákroky, které ovšem budou mít vždy oporu ve spravedlivých zákonech. Ve společnosti nesmí převládnout situace, kdy stát anebo i část obyvatel bude jednat mimo zákon, protože cítí, že tam někde je spravedlnost.

Spravedlnost a právo musí platit pro všechny. Bez výjimek. Je jedno jaký sociální status člověk má. Je jedno, jak velký majetek dokázal nastřádat. Je jedno jak vlivným dokáže být. Pravidla jsou jedna a bez výjimek.

Z tohoto důvodu by tedy vlastenec, kterému skutečně jde o blaho země, měl podporovat právní stát. Tedy, že o vině nebo nevině rozhoduje soud, podle zákonů, které má a kdy se nikomu nebrání v přístupu k takovému soudu.

Svoboda

Svoboda, to je hodnota, která by pro každého vlastence měla stát na pomyslném vrcholu. Každý by totiž mít právo rozhodovat o tom, jak bude žít a jak bude bojovat o své štěstí.

Proto by na srdci vlastence měla ležet ochrana základních práv a svobod člověka. A nejen to. Stát by neměl zbytečně zasahovat do běžného života každého z nás. Neměl by regulovat každé naše rozhodnutí.

Pamatovat by se ovšem mělo i na to, že svoboda není bezbřehá. Za každé životní rozhodnutí bychom měli nést zodpovědnost. Z toho bychom měli mít povinnost nezasahovat do života ostatních, pokud k tomu nemáme legální a legitimní důvod.

Prosperita

Díky výše uvedenému dokážeme prosperovat, být bohatší. Skutečně svobodný člověk, dokáže být i člověkem kreativním. S nápady na to, jak zlepšit život sobě a jak zlepšit život ostatním. Pokud má země prosperovat, nesmí se těm, kteří chtějí skutečně pracovat a něčeho dosáhnout, házet klacky pod nohy. Regulace a byrokracie, to k prosperitě nevede.

Není to však jedinou podmínkou. Prosperujeme také díky tomu, že máme téměř neomezený přístup na půlmiliardový vnitřní trh Ano, mluvím o členství v EU. Díky členství v této organizaci ekonomicky prosperujeme, to je prostě fakt. Nezpochybňuji však, že i zde je obrovský prostor pro zlepšení.

Pokud tedy některému z vlastenců jde o blaho země v podobě prosperity, nebude chtít dusit ty nejpracovitější a nejkreativnější. Zároveň chápe i nezbytnost členství v EU.

„Vlastenci“

Proč v uvozovkách? Důvod je poměrně jednoduchý. Jak jsem psal na úvod příspěvku. Jsou lidé, kteří o sobě vehementně tvrdí, jak velkými vlastenci jsou. Jaká je ovšem argumentace těchto „vlastenců“?

Bezpečnost

Migrace

Většina z nich vystupuje proti členství České republiky v západních bezpečnostních strukturách. Nejsou to důvody principiální, jako spíš zástupné a ukazují jejich pravé uvažování. Tvrdí, že jim velmi vadí nelegální migrace, která ohrožuje naši bezpečnost.

S tím lze bezpochyby souhlasit. Nelegální migrace je opravdový problém, který je potřeba řešit jak u nás, tak i na místě, odkud k migraci dochází. Abychom to ovšem mohli řešit a mít nějaký vliv, bylo by fajn být členy organizace, která to bude řešit a spojenci zemí, které to budou řešit. Což jsou země západní.

Jenže takový „vlastenec“ toto odmítá. Říká totiž, že bude lepší, když odejdeme z bezpečnostních struktur. Tvrdí, že bychom se měli bránit sami a řešit situaci sami. Druhým dechem, nicméně ne příliš nahlas, dodává, že bychom měli navázat větší spolupráci s Ruskem, protože to údajně situaci řeší.

„Vlastencům“ je ale jedno, že je to Rusko, které celý proces z Blízkého východu a severní Afriky zhoršuje. V tu chvíli jakákoliv argumentace končí a „vlastenec“ se přepíná do módu, kdy člověka začne nazývat vlastizrádcem a podporovatelem nelegální migrace.

Ukrajina

Mnohem víc je názorová nekonzistence „vlastenců“ vidět v případě ruské agrese vůči Ukrajině. Člověk se ptá, kdo by vlastně měl víc chápat, jak je ruská agrese nebezpečná, než čeští vlastenci? Kdo by Ukrajinu měl víc podporovat?

Jenže ne. Namísto snahy o pochopení situace „vlastenec“ čte servery, které šíří ruský pohled na situaci a dělají z takého člověka informační zombie. Ta následně vystupuje proti západním strukturám a znovu tvrdí, že je potřeba vystoupit z NATO, abychom nemuseli někde bojovat.

Včera jsem dokonce četl komentář o tom, že to vlastně není naše věc, co Rusko dělá na Ukrajině, ať si to prý vyřeší mezi sebou. Musím se přiznat, že to bylo jako deja vú, byl to snad převtělený Chamberlain?

Nezabírá snaha o argumentaci. „Vlastenec“ má totiž vždy připravenou informační munici v podobě nazývání prozápadního postoje fašistickým a jeho obhájce označuje za tupce, který nepřemýšlí.

Pak se asi vrací zpátky k Aeronetu, Sputniku a Parlamentním listům.

Spravedlnost

„Vlastenci“ nesnáší skutečnou spravedlnost. Obhajují arbitrárnost. Někdy spravedlnost ano a někdy spravedlnost ne. Vždy záleží na osobě toho, kdo by měl být souzen.

Soudy? Velmi často lidové. Vzhledem k tomu, že takoví lidé mají černobílé vidění světa, tak každý, kdo prosazuje něco jiného, než oni chtějí, je vlastizrádce. Někteří to říkají přímo: „za to by měl viset“, „defenestraci“, „postřílet“, „vyhostit, deportovat“.

Hlavně nad tím vším příliš nepřemýšlet a nedomýšlet důsledky. Jednat se musí rychle. Na to sedí heslo: „kdo není s námi, je proti nám“.

Svoboda

Ač o sobě spousta „vlastenců“ tvrdí, že chce svobodu a nechce si ji nechat nikým vzít a vrátit se tak před 89‘, velmi často to právě oni, kdo nerespektuje elementární principy svobodné společnosti.

Svoboda slova platí pouze pro ty, kdo mají názor jako oni. Konfrontace a tvrdší argumentace končí tím, že se „vlastenec“ postaví do pozice oběti, které někdo zavírá ústa.

Svoboda shromažďování? Právo na protest a vyjádření názoru? Pouze pro někoho. Pokud ten někdo má neutrální (čti proruský) názor, potom nechť protestuje. Pamatujete si na události na Majdanu před 5 lety? Ne, opravdu to nebyli fašisté. Lidé měli právo protestovat a svrhnout diktátorský režim. Ne, Janukovyč skutečně nebyl legitimní.

Jenže v očích „vlastenců“ to udělat nemohli. Jinak než prorusky smýšlející se totiž fašizují. Na druhé straně ovšem nevadily ozbrojené střety. Díky nim bylo možné přehlédnout i násilné obsazování území cizí země.

Vše je tak krásně černobílé.

Nemusíme se však držet pouze ústavních práv. „Vlastenci“ obecně příliš nemusí individualistický přístup. Nepřemýšlí o člověku jako jednotlivci, berou ho jako součást větší masy. Ve své podstatě jde o silně etatistické kolektivisty. Neváhají využívat principu kolektivní viny, pokud to zapadá do jejich narativu.

Prosperita

Doma

Je velká korelace mezi těmi, kteří si říkají „vlastenci“ a silně etatistickými stranami, které dusí společnost a snaží se ji dělat stále chudší.

Po pěti letech těch samých lidí u moci, už totiž někdo mohl přijít na to, že ANO, KSČ, ČSSD nejsou strany, které by snad byly nakloněny menší regulaci, menší zátěži, méně pravidlům. Tyto strany se přímo podílí na tom, že dusí ty, kteří chtějí pracovat.

Nevede to k ničemu jinému, než větší závislosti obyvatel přímo na státu a snižuje tak jeho prosperitu. No a „vlastenci“ tomu tleskají. Vždyť je to vlastně samý zloděj, co krade a neplatí daně.

EU

Správný „vlastenec“, který má černobílé vidění světa, chce odejít z unijní totality. Je jedno kam. Je jedno, co potom. Musíme se přece orientovat i jinak. Spolupracovat se všemi. A Unie nám v tom brání.

A dává spoustu regulací (což je pravda). Najednou je ale sebevědomí pryč, my jsme přeci malí a bezmocní a nemůžeme s tím nic udělat.

To ovšem není pravda. Jak jsem napsal výše, Česká republika je v EU středně velkým státem. Za to, že v EU nejsme příliš slyšet, ale běžte děkovat tomu, koho jste volili. Babiš a jeho vláda se příliš nestarají o to, jestli bychom Unii neměli reformovat.

Jim to takhle vyhovuje, protože sedí na penězovodech, bohatnout z vašich peněz. Vždyť takový ministr Toman loboval za to, aby se nesnižovaly dotace pro velké podniky.

Splnění kritérií?

Vzhledem k tomu, co jsem napsal, si opravdu vůbec nejsem jistý tím, jestli lidé, kteří toto všechno podporují, mohou být nazýváni vlastenci. Který vlastenec by totiž chtěl dobrovolně ohrozit bezpečnost své země? Který vlastenec by chtěl, aby v zemi nefungovala spravedlnost? Který vlastenec by chtěl, aby jeho spoluobčané byli méně svobodní a chudší?

Odpověď je jednoduchá. Žádný.

Kde se tedy v lidech, kteří jsou ve skutečnosti totalitáři podporující nepřátelskou mocnost (ať už úmyslně anebo kvůli své naivitě) bere tolik sebevědomí, aby o sobě tvrdili, že jsou vlastenci? Kde se v nich bere drzost, aby opravdové vlastence, kterým záleží na bezpečnosti, svobodě a prosperitě jejich spoluobčanů, nazývali vlastizrádci?

Zájmy země nad vlastní zájmy

To je čtvrté kritérium. Má snad tady někdo pocit, že některý z těch lidí, kteří budou raději spolupracovat s Ruskem, než být v NATO, by upřednostnil zájmy České republiky nad zájmy své?

Už jen tento příklad ukazuje, že tomu tak není. Toto kritérium snad ani není třeba blíž zkoumat. Ono je to evidentní.

Závěr

Jak tedy takové lidi nazývat? Zrádce? Kolaborant? Co vlastně může omluvit člověka, který chce méně svobody a více totality? Co může omluvit člověka, který zahodí bezpečnost ostatních?

[1] https://cs.wikipedia.org/wiki/Patriotismus 


Vážení čtenáři, pokud se líbí obsah webu, zvažte, prosím, jeho finanční podporu, byť i symbolickou částkou. Přispět můžete buď převodem na účet č. 2535334153/0800

anebo pomocí QR kódu